ᴛʜᴇ ʀᴜʟᴇ /𝒓𝒆𝒅𝒅𝒊𝒆

XII

Večer se Richie svalil do postele a obával se, že až do svítání nevstane.

Je pátek!

Jak se tak povaloval v modrých měkkých peřinách, přemýšlel, jak je to teď mezi ním a Eddiem. Ano, políbili se a oběma se to líbilo, ale chce Eddie zažít něco víc? Chce Richie zažít něco víc?

Všechno, co půjde.

Usmál se. Zase si vybavil ten sladký polibek. Rád by řekl, že byl první, ale bohužel. To by musel vyřadit Connora kluka od automatů. Sice si pak vysloužil pěstí a nadávky na teplouše, ale ten zážitek a ujištění za to stál. V tu dobu ještě nevěděl, jak na tom je. Vlastně ani teď si nebyl úplně jistý, i když už byl téměř přesvědčený.

U Eddieho Kaspbraka se to zjišťuje rychle.

Dal si nohu přes nohu, aby se mu podařilo propadnout se do myšlenkové galaxie víc než doteď, ale jeho úmysl byl překazen mamčiným hlasem.
,,Richie! Přijď sem! Dáš si vajíčka nebo mám udělat špagety s nějakou rajčatovou omáčkou?"

Proč tak řve, proboha?!

Přendal si nohy normálně, vyšvihl se do sedu,a kopl se o roh postele do malíčku.
,,Sakra." vypadlo z něj, aby ho neslyšela mamka v kuchyni.

Kurva. Zasraná polička. Do prdele. Kdo vymyslel ty posraný prsty u nohou?Kurva. Kyš kyš, nebolí.

Vole. Svůj mozek nepřelstíš.

Fajn. Bolí to jak kráva. Tady to máš, ty zasranej mozku, kterej stejně nikdo nepoužívá.

,,Tak jdeš už?" ozvalo se znova z kuchyně. Richie protočil očima, naposledy se zamračil na postel, a vydal se dolů.
Došel ke stolu a smutně se zadíval na špagety s podivnou omáčkou, kterou vídal v ledničce už tak půl roku.

Takzvaná nouzovka. Ty fakt miluju.

Jeho stvořitelka si jeho pohledu všimla a zaxichtila se taky.
,,Něco se ti nelíbí? Ptala jsem se tě, a tys neodpověděl, tak máš tohle."
Richie se posadil na židli a vzal do ruky příbor. Podíval se do talíře před sebou a první co ho zaujalo, byla podivná nahnědlá věc, která trčela ze zbytku omáčky.

Vypadá to jak uschlý hovno na Ladech.

Podíval se na svoji mamku, aby se přesvědčil, jestli to není jedovaté, a s potěšením spatřil, že se jí taky zvedá kufr.
,,Hnusný, co?" zakřenil se, a schytal od ní káravý pohled. Náhle se jí však v tváří mohlo poznání. Něco jako když si vzpomenete, pro co jste šli do obýváku.

,,Jedna moje kolegyně měla jet do Chorvatska, ale jeden z jejích synů dostal neštovice, tak se mě ptala, jestli nechci jet místo ní. Jela bych, ale ona má všechno koupený pro dvě děti a jednoho dospělýho, takže mě napadlo, že bys mohl jet se mnou?" usmála se.
,,Ty dětský jsou dva." dodala a Richie nechápavě zvedl jedno obočí.

,,No, jestli máš nějakou slečnu, tak..." nedořekla větu a nechala Richieho, aby si to přebral po svém.

Co mám dělat sakra?

Jezdil očima po stole a v hlavě mu pobíhaly postavičky z Byl jednou jeden život. Nakonec se odhodlal. Bude to tak lepší.

Hola!🦀
Snad se máte famfárově :)