Kájův pohled
Ležel jsem na pokoji úplně bez nálady. Doktoři mi připadají jako potomci a mí spolubydlící jako ještě větší. A obzvláště jeden...
,,Hele a ty a Martin... vy jste teď... um... pár?" Zeptal se Mirek na další z jeho dotěrných otázek a já jako pokaždé odpověděl pouhé otrávené ,,Hm."
Je dotěrný, vlezlý, otrávný, já nevím, co všechno a ještě bude vytahovat to nejcitlivější téma? Hm! Opravdu děkuju! Co bych si bez něj počal?!
,,A Martin-?"
,,Můžeš se mě přestat na všechno vyptávat?! Proč tě teď zajímám? Měl jsi se zajímat, když jsme byli pár a zajímal jsi se? Ne! Tak s tím teď moc tě prosím začínej, ju? Děkuju." Otočím se k němu zády a doufám, že už konečně bude držet hubu a dá mi svátek, ale to bych asi chtěl moc.
,,Miloval si Martina, už když jsme byli spolu?"
,,Co ti po něm furt je? Dělá ti radost, mi ho pořád připomínat? Nevím, co jsem k Martinovi cítil! Nebyl normální kamarád, ale to on nebyl nikdy. Vždy byl pro mě víc. Spokojený? Nebo máš další dotěrné otázky na mě, nebo na náš v vztah s Martinem? Nechceš třeba vědět, kdo je nahoře a kdo dole?" Radši ani nečekám na jeho odpověď, protože jak ho znám, klidně by ho to i zajímat mohlo.
Nasadím si sluchátka a do uší mi začně hrát písnička Hot girl bummer, jak příhodné.
Fuck you, and you, and you!
I hate your friends and they hate me too!
Dokonale vystihuje náš vztah s Mirkem.
Je to velmi uklidňující! Rád bych se na něj ještě otočil, abych si na něj mohl ukazovat!
Zbytek večera jsem s ním přežil díky naprostému ignoru z mé strany a po nekonečném převalování se mi podařilo usnout.
O týden později
Beze změny. Tak bych popsal mojí aktuální situaci. Jediné co se mění a stupňuje je můj absťák.
,,Kar-"
,,Nemluv na mě!" Odpálkuju Mirka okamžitě. Já nevím, jak mu mám vysvětlit, že o komunikaci s ním nemám zájem obzvláště teď.
Doléhá na mě ta doba bez drog a i když jsem tady na odvikačce, dal bych cokoliv za to, kdyby mi někdo podal drogu.
Jsem strašně podrážděný, otrávený a hnusný na lidi. Na všechny lidi. A připomínka toho, že by stačilo jen pár sekund a tohle všechno by bylo pryč, mi to moc neulehčuje.
Tohle jsou ty chvíle, kdy si uvědomuji, jak je to se mnou zlé, ale já s tím nic nezmůžu. A teď si můžete říct: ,,No jo, Karle! Však ty se ani nesnažíš!", ale vy nevíte, jak je to těžké. Nemám to nikomu za zlé, nemůžete to vědět.
,,No jak myslíš... Ty vlastně drogy nepotřebuješ, viď?" Pronese pohrdavě se spíše řečnickou otázkou, protočí nade mnou očima a sedne si zády ke mně na svou postel. Tak já už z toho snad i blbě slyším, ne?
,,Ty máš drogy?" Podívám se na něj nedůvěřivě, ale projede mnou vlna naděje, která se odrazý i na hlase. Odpovědi se mi ale nedostane, tak trochu zvýším hlas.
,,Hej! Tak máš nebo ne?!"
,,Na tebe nemám mluvit, ne?" Ironie z něho srší a ještě se přiblbe směje. To mi opravdu scházelo.
,,Haha, vtipnej jako vždy." A já zase srším otráveností. Už se chystám mu zase hodit ignor, protože pochybuju, že idiot jako on něco sehnal.
Výborný! A sluchátka mám zase jako kde, smím-li se zeptat?
,,Sehnal jsem si i Baby porn, myslíš, že drogy bych nesehnal?" Podíval se na mě pohrdavě a já mu vracel jen nechápavý pohled.
,,Na co sis pane bože kupoval Baby porn?!" Teď byl nechápavý pohled zase na jeho straně a já začínal být poměrně confused.
,,Kdo tady mluvil o Baby porn? To máš jedno hele!" Dobře... celkem se ho začínám bát, abych byl upřímný! ,,Jinak... řekněme, že by se tady něco našlo, ale-"
,,Co za to?!" Vykřikl jsem okamžitě, že mě snad museli slyšet celé Bohnice.
,,Nějaký nedočkavý, ne?" Odvětil posměšně na což jsem mu vrátil jen podrážděný pohled. ,,No řekněme, že mi bude stačit, když se se mnou budeš normálně bavit a nebudeš se chovat jak malé děcko." Hodil po mě pytlík s bílým práškem, který jsem samozřejmě obratně chytil... Ne, dobře... trefil mě s ním přímo do ksichtu. ,,Kokain... To, že se šňupe předpokládám víš." Dodal a odešel z mísnosti, kde jsem tedy osaměl.
Nezajímalo mě, kam jde, já už měl svoje plány.
Vysypal jsem obsah pytlíku na desku nočního stolku, ale ne mého. Šel jsem k Mirkově posteli, protože už vidím, co by mohlo nastat. Přijde doktor a i když ho to nikdy nezajímá, zrovna se na ten noční stolek zaměří, jak to bývá já bych tam nechal byť jen skoro neviditelnou část kokainu, které by si on všiml a byl by z toho průšvih jak blázen. To by mi ještě scházelo. Takhle to při nejhorším schytá Mirek, u kterého by mě to vůbec nemrzelo a byl by tu konečně klid!
S nějakým rovnáním do lajny jsem se vůbec nezatěžoval, to je pro neschopné začátečníky, ne pro odborníky, jako jsem já.
Sehl jsem se k bílému prášku, když mi v hlavě vyskočila jedna zásadní osoba, která by mě za tohle zabila a já bych se kvůli ní za tohle nejradši zabil taky. Osoba jménem Martin. Na druhou stranu... pořád mám na něj vztek! Kdyby mě neposlal sem do Bohnic, vůbec by to takhle nemuselo být. Je tu Mirek. Blázen, který mě týral a on mě sem poslal, jako bych byl na stejné mentální úrovni s ním!
