Jak to vše začalo

1

Od té doby co jsem se stal number two hero mám mnohem víc práce než normálně. Musím dělat furt dojem jak jsem dobrý a že všem můžu. Procházel jsem se městem když v tom jsem uslyšel křik dítěte. „Mamiiii." Hned jsem vyběhl a viděl maminku jak utěšuje své dítě. „On uletěl." Brečela holčička mamince v náručí. Zvedl jsem hlavu a tam viděl jak stoupá balónek výš a výš. Roztáhl jsem svá křídla a vletěl jsem do nebes chytil balónek a pomaleji vletěl před holčičku a poklepal ji na rameno holčička se na mě podívala s úžasem a vzala si balónek. Miluji ten dětský úsměv je tak roztomilý. Rozloučil se a šel si dál po svých. Když se začalo stmívat šel jsem pomalu cestou domu po ulici už moc lidí nešlo. V tu chvíli mě napadlo si dát noční let. Kousek za městem je jedno místo kam nikdo nechodí skvěle se tam lítá hlavně večer. A tak jsem vyrazil směrem k mému milovanému místu. Celou cestu co jsem se víc a víc blížil k mému místu jsem cítil špatný pocit. Už jsem nebyl daleko když v tom jsem viděl záblesk jakoby modrého ohně. Zrychlil jsem a běžel k tomu modrému záblesku. Blížil jsem se a cítil naprostý smrad jakoby tu někdo byl upálený. Musel jsem si přikrýt pusu rukou abych mohl vůbec dýchat. stál jsem před světlou uličkou a nikde nikdo nebyl sklonil jsem se k zemi kde ležel nějaký prach sáhl jsem na něj dvěma prsty. Kurva! Hned jsem se narovnal a začal sledovat jestli nikdo nikde není. Roztáhl jsem křídla a vzletěl nad domy abych se rozhlídl jestli nikdo nikde není. Najednou jsem cítil až nějaký moc velké teplo. Rychle jsem otočil hlavu a blížil se ke mě modrý oheň. Rychle jsem se vyhl a poslal pár pírek tam odkud vyšel plamen. Slyšel jsem jak ten člověk sykl tak jsem se rychle rozletěl k němu. Začal na mě útočit a začal boj. Kdo to sakra je? Nějaký nový padouch? Moje pírka proti jeho ohni neměli žádnou sílu. Chvíli jsem se zastavil abych poslal pírka za něj ale v tom se objevil obrovský plamen z prava chtěl jsem uhnout na levou stranu ale nevšiml jsem si že vedle mě stojí zchátralí dům a já se rozplácl o jeho zeď pak jen začal bezmocně padat k zemi a po nárazu na zem si už nic nepamatuji.

Slyšel jsem řev a já začal přicházet k vědomí měl jsem látku přes oči svázané oči a křídla mě neskutečně bolela. Vůbec jsem je necítil. Neříkej mi že! Co se stalo s křídly?! Ty dva se přestali hádat. „Teď už je nebudeš potřebovat." Ta věta mě tak vystrašila že jsem sebou začal šít ale ucítil jsem na místě kde mám křídla ještě vetší bolest. Zařval jsem neskutečnou bolestí. „Fajn když už si ho sem přitáhl tak si ho zklidni! Ale ještě si o tom promluvíme!" „Hej ty! Nedošlo ti to? čím víc sebou škubeš tím víc ubližuješ křídlům ještě chvíli a urveš si je. Máš na sobě speciální provaz který se utahuje podle toho jak se hýbeš." Trochu jsem se uklidnil. „A kdo kurva jsi?!" Zařval jsem. „Hou hou klid neřvi tady." Zakřičel na mě další nějaký hlas. Kolik jich tu je? Zatím mluvili tři ty bych mohl zvládnout. „Mohl by mi někdo sundat tu pásku! Chci vidět kde jsem." Slyšel jsem kroky mířící ke mě a já se připravoval na boj. Ucítil jsem jak ten člověk mě obešel za mě a začal mi rozvazovat látku kolem očí ten chcípne jako první. Když mi sundal látku viděl jsem jak přede mnou stojí šest lidí. Zaměřil jsem se na modrovlasého kl- v tu chvíli mi to došlo. Kurva! Co mám teď dělat. Fajn musím to zvládnout začal jsem uvolňovat peříčka. ale ta osoba co stála za mnou mi položila ruku no rameno a přiblížila se mi k uchu. „Zkus to a chcípneš." Koukl jsem mu do obličeje a viděl kluka co mohl být v mém věku měl popálený obličej černé vlasy. O tom jsem četl Dabi. Ohnivý quirk když tě zasáhne jeho oheň je nemožně ho přežít. Moc jsem Ligu nestudoval ale tak zhruba vím co kdo dokáže. Rozhlídl jsem se ještě víc musím zasáhnou Dabiho a Shigarakiho. Pak už to nebude tak těžký. Dabi mě obešel stoupl si přede mně usmál se. „Já ti říkal nic neplánuj." Chytl mi rameno a zlomil mi ho. Skousl jsem zuby abych nevypadal jako slaboch. „A co teď? Máme tu hrdinu díky kterému jsme v nebezpečí. Dabi ty si takovy idiot nenapadlo tě že ho budou hledat!?" „Dabi se usmál mohl by být užitečný." „Dabi co to-." Dabi chytl Shigarakiho a někam ho táhl. Něco mu říkal ale já to neslyšel. Pak jsem viděl jak se Shigaraki šíleně usmál což mě docela vystrašilo. Koukl jsem na Togu která se olizovala. Všichni jsou tu naprostý blázni jediný kdo má ponětí co dělat jsou ty dva který se asi baví jak mě zabít. Oba se na mě otočili a usmáli se. „Fajn Dabi vem si ho a dělej si s ním co chceš." Dabi se usmál a koukl na mě. Došel je mě a chytil mě za krk. „Když budeš poslouchat vše bude v pořádku." Rozvázal mi ruce i nohy a někam mě začal táhnout. Nechtěl jsem sebou moc cukat myslel jsem si že se mi ty křídla každou chvílí urvou. Otevřel nějaké dveře které vedli z baru pryč. Začal mě táhnou do schodů. „Já n-nemůžu dýýchchat." Otočil se na mě Chytl mě za ruce a tál mě dál. Pak otevřel nějaké dveře a tam mě hodil do postele. Co to sakra? „Sundej si tričko." Koukl jsem na něj překvapeně neříkej mi že-. „Tak dělej!" „Jak si ho mám asi sundat když mám zlomené rameno!" Naštvaně zaťal v pěst a přišel ke mě. Natáhl mi zlomenou ruku s kterou jsem nebyl schopný hýbat. Sundal mi tričko a pak si ho hned i on sundal. „Co to kurva děláš?! Ty úchyle!" Kopl jsem ho do břicha. Doufal jsem že by mohl padnou na zem a já utéct ale místo toho se ještě víc naštval a otočil mě na břicho. „Zůstaň jestli tě baví život." Došel někam asi do skříně a pak jsem cítil jak mě svázal každou nohu zvlášť k posteli. Když přešel k rukám natáhl jsem ruku a dal mu loktem. Hned mě chytil za křídla a začal za ně tahat. Cítil jsem jak mi stekl pramínek krve po zádech. „Myslíš si že mě tyhle tvé rány bolí?! Zažil jsem horší!" Svázal mi ruce a přivázal k posteli. „O co ti jde?" neodpovídal. „Hej! chci vědět co se mnou uděláš! Zabiješ mě? Ublížíš mě? Znásilníš mě?!" V tu chvíli se zastavil stoupl si přede mně a sklonil se. „To by si chtěl?" Usmál se. „Chci se přidat k lize! Já pomůžu vám získat informace." Dabi se na mě překvapeně koukl a oddechl si zase si stoupl. Opět mě chytl za křídla. „Ale tak snažil ses ale já tak blbej nejsem." Čekal jsem že mě zatahá za křídla ale tentokrát se to nestalo. Slyšel jsem zvuk nůžek a pak nic. „Kurva nemám tak velkou postel aby se mi sem vešli tvoje roztáhlé křídla udělej s nima něco ať mi nezabírají půlku pokoje! Mě uvolnil křídla? Proč je necítím? Co je s nima? „Hej řekl jsem ti ať je stáhneš!" Já já je necítím nemůžu s nima hýbat. Řekl jsem dost vyklepaný. Cože?! Chytil mě za jedno křídlo které hned jak pustil dopadlo na zem. „Kurva však ti krvácí to si to necítil!" Vyběhl z místnosti a někam rychle běžel. Začal jsem brečet do polštáře. Přijdu o ně... Najednou přiběhl Dabi zpět. „Za hodinu je tu doktor." Překvapilo mě že se takhle o mě stará možná není tak zlý. „Kurva teď ti nemůžeme odebrat krev." „Cože? Na co chcete moji krev." „Kdyby si jen tak zmizel tak by tě hledat musíme to udělat tak aby si byt tady a zároveň venku." Pak jsem cítil jak mi teče krev po zádech víc a já začal padat do bezvědomí. Hawks!!!!

Nový příběh který mě napadl když jsem jela do města vlakem.😂 Doufám že se vám bude líbit.