Hunterova bílá tvář zmizela v momentě, kdy zavřeli rakev. Hleděla jsem prázdnýma očima na to tmavé dřevo s vědomím, že spolu s ním zahrabou navždy pod zem i mého přítele.
Mrtvého.
Slzy se mi znovu tlačily do očí. Neměla jsem sílu na to, teď brečet. Zvlášť po těch ubohých dvou hodinách spánku, při kterém mi můj mozek nezapomněl do mých snů dát spoustu šťastných momentek s Hunterem.
Takže jsem bulela i ze spaní.
Fakt díky mozku.
Ginter, můj starší bratr sedící vedle mě, žádné slzy nevypustil. Na to, aby brečel, byl až moc hrdý. Za chvíli měl začít obřad.
Masivní dveře na druhé straně kostela, než jsme seděli se za silného vrzání pomalu otevřeli. Z té dálky a s uslzenýma očima jsem úplně neviděla, kdo za nimi stojí. Byl to kluk, to jsem poznala. Mohl být starý jako já. Ale přece jen jsem z něj viděla jen pár šmouh, takže těžko říct.
Kluk zaplul do poslední lavice a sklonil hlavu. Rychle jsem si slzy utřela a snažila se toho člověka zařadit mezi moje nebo jeho přátelé.
Musel na sobě můj pohled cítit, protože se na mě otočil. Na jeden krátký moment se jeho temně modré oči setlaky s mými a já v těch jeho viděla soucit a lítost.
Věděla jsem komu ty oči patří.
Ten zápis o Hunterově nehodě jsem četla snad stokrát. Ani nevím proč. Dean Peery srazil dne 14.7.2020 Huntera Guerryho. Dean byl nejspíš podnapilý. Hunter nehodu nepřežil.. .
Prudce jsem se nadechla.
Dean Peery seděl tady v kostele na pohřbu muže, kterého zabil.
ČTEŠ
Po tom co jsi odešel
RomanceYi slaví osmnácté narozeniny, když jí umře přítel. Není to nic, přes co by se člověk jen tak přenesl. Proto, když potká Deana, kluka, který údajně jejího přítele zabil, všechno se začne obracet vzhůru nohama. Dean toho ovšem o té nehodě ví víc, než...
