Po tom co jsi odešel

Není to rande, notak!

Tak jo. Šaty, nebo kraťasy? Hmmmm.
Páni, vážně se už hodinu rozhoduju co si vzít na sebe? Je to jen schůzka s Deanem, ohledně nehody tvého kluka. Ne rande, Yi!
Vezmu si šaty. Venku je teplo a v šatech mi to víc sluší.. . Notak! Klidně bych tam mohla jít ve volným tričku s mastnou hlavou a bylo by mi to jedno! Ne?
„Neříkej mi, Yi, že zase odcházíš."
„Dobře, mami, neřeknu ti to." Přece mě tady nemůže držet navždy.
„Yi Crystlová, vím, že sis včera vedla dobře, ale nechceme to riskovat."
Já chci riskovat, mami. Už jen proto, že se dozvím něco víc o té nehodě.. .

***

Zdá se mi to, nebo má Dean tmavší vlasy?
Tentokrát si nečetl, jen seděl na té samé lavičce jako posledně a zamýšleně hleděl na keře před sebou.
Nakonec jsem se rozhodla pro bledě modré lehké šaty, ale teď jsem o své volbě začala mírně pochybovat. Vypadalo to, že bude pršet.
Tentokrát jsem pozdravila první. „Ahoj, Dee."
Otočil se na mě se svým jiskřivým úsměvem.
„Dee?" Taky jsem se usmála, i když jsem na něj vlastně naštvaná.
„Ano, Dee. Je to kombinace jmen Dean a Zee. Neptej se, proč jsem to udělala."
„Ah-a." Poplácal na lavičku vedle sebe, čímž mi dal najevo, ať se k němu sednu. Udělala jsme to.
„Mámě tvrdím, že chodím za Zee. Ve skutečnosti mi ale ty říkáš o té nehodě."
Párkrát potřásl hlavou, jako by to bylo samozřejmé.
„Je to strašný," zasmál se.
„Jo, jo to je."
Zahleděl se mi do očí.
Jak je možné, že má tak světlé oči a zároveň jsou skoro černé?
„Včera jsi omdlela. Není dobrý nápad říkat ti něco dalšího." To měl asi pravdu. Co asi, určitě. Ale já to vědět chtěla. Potřebovala jsem to vědět.
„Tak ti dám tentokrát vědět, až mi bude zle?" Opět se líně usmál.
Jak jsem na něj mohla být naštvaná?
„Říkáš si o to sama."
Jo, to si uvědomuju. Právě teď riskuju, že se už nic dalšího nedozvím. Ale kdybych se nezeptala, nedopadlo by to stejně?