Po tom co jsi odešel

Růžová a šedá

„Jsem rád, žes zavolala. Sice jsem čekal trochu jiný pozdrav nicmé-"
„Promiň, nevolala jsem tobě. Volala jsem bratrovi. Byl to omyl, promiň." Praštila jsem se do čela, v duchu jsem si říkala, jak jsem neschopná.
„Yi, mohla bys mi věnovat pár minut?" Už nezněl tak vesele.
Proč jsem prostě nemohla zkontrolovat komu volám?!
„Teď potřebuju vybrat tu barvu. Máma jede do města a já-"
„Dobře. Zavolám ti za hodinu, může být?"
„A-asi?" Vůbec jsem nevěděla co mám dělat.
Už už jsem to típala, když se znovu ozval jeho hlas: „Růžová a šedá je opravdu dobrá kombinace." Aniž bych cokoli řekla,  zmáčkla jsem červené tlačítko svítící na prasklém displeji.
Ginterovi už jsem nevolala. Nějak mi ten krátký hovor s Deanem vzal veškerou sílu.
„Mluvilas s tím Ginterem?" Ve dveřích se objevila mámina hlava.
„Jo, jo," lhala jsem. „Šedou a růžovou." Tupě jsem hleděla na stěnu před sebou. Byla úplně prázdná. Žádné fotky, samolepky, jen bílá stěna.
„Jsi v pohodě? Ne, promiň, blbá otázka." Přikývla jsem.
„Dobře, mám tě ráda, zlato. Papa"
Tak nějak jsem doufala, že mi Dean zavolá teď. Ale říkal, že se ozve za hodinu. Ne! Nedoufala!
S Deanem jsem chodila do školy. Byli jsme stejně staří, ale moc jsme se nebavili. Vlastně jsem o něm nic moc nevěděla.
Sedával na fyziku s jedním z mých kamarádů, byl prý neskutečně komunikativní, ale nikdy jsme nebyli v kontaktu. Dost silně jsem pochybovala, že se to někdy změní, po té nehodě obzvlášť. On měl očividně jiné plány.
Pamatuju si, že asi dva roky zpátky s naší partou někam šel, bylo to kvůli Wyattovi, tomu klukovi, co s ním je v jedné lavici.
Myslím, že Vikki, jedna z mých kamarádek, si s ním moc nesedla a tak jsme ho už nikam nebrali. Tehdy jsme se i docela zakecali. Bylo to vlastně celkem fajn.. . A pak se vyboural a všichni mí přátelé na něj zanevřeli. Policie si nebyla jistá, kdo za to může. Proto nemohli Deana zatknout.
„Pravděpodobně podnapilý."
Pravděpodobně.. .