„Ne! Nikam nemůžeš. Nezapomínej jak špatně se ti vedlo, když jsi chodila ven předtím. Omdlelas uprostřed parku!"
Když Hunter umřel udělalo se mi zle, kdykoli jsem viděla jakoukoli maličkost co mi ho připomínala. Bylo to blbý v momentě, kdy jsem navštěvovala svoje oblíbené místa. Proto mě máma nechtěla nikam pustit. Mám malou šanci, že ji obměkčím. Jen nesmí zjistit, že jdu za Deanem.. .
„Myslím, že bude lepší se sejít. Takhle se mi to říká fakt špatně," řekl Dean. To bylo to, čeho jsem se bála.
„Jo, proč ne?"
Přesně proto jsem se snažila mámu přesvědčit, aby mě nechala jít. Sice jsme já sama nechtěla, ale CO MI CHTĚL DO PRKENNÉ OHRÁDKY TEN DEAN ŘÍCT?!?!!?
Už jsme zjistila, že se kamarádil s mým bývalým přítelem. Bezva. To byl pro mě fakticky šok.
„Mamí! K Zee je to tři minuty cesty pěšky. Přece mi nemůžeš zakázat chodit ven."
Mamka se na mě podívala a chvíli uvažovala.
„Yi, mám o tebe strach. Ale jsi velká holka a možná ti čerstvý vzduch pomůže. Za patnáct minut budeš doma a zavoláš mi v momentě, kdy k Zeeně přijdeš a pak, když od ní budeš odcházet."
To znělo fér. Problém byl v tom, že jsem šla do parku, ne k Zee. No a park je o trochu dál, než dům mojí nejlepší kamarádky.
„Dobře. Miluju tě!" Dala jsem mámě pusu na tvář a zamířila jsem k Deanovi a jeho informacím ohledně Huntera.
Trošku kratší kapitola, já vím. A taky vím, že jste napnutí jak kšandy, ohledně toho, co chce Dean říct Yie. (možná ne, nevadí) Nebojte, příště už se to dozvíme. A ano, bude to ještě dneska ;))
Rafaelka
ČTEŠ
Po tom co jsi odešel
RomanceYi slaví osmnácté narozeniny, když jí umře přítel. Není to nic, přes co by se člověk jen tak přenesl. Proto, když potká Deana, kluka, který údajně jejího přítele zabil, všechno se začne obracet vzhůru nohama. Dean toho ovšem o té nehodě ví víc, než...
