Prudké nárazy kapek deště do střechy mě vtrhly do reality. Sedím na zemi. Jsem promočená až na kost. Dean mě objímá. Breč- DEAN MĚ OBJÍMÁ!
Odstrčila jsem ho od sebe. Zakymácel se a dopadl do mokré trávy. Přerývaně jsem se nadechla, sledovala jsem Deanovi paže a snažila jsem se nemyslet na to, jak bezpečně jsem se cítila, když mě svíraly v objetí. Jak strašně moc jsem si přála, aby mě znovu objal.
Dost přece!
Moje myšlenky mě podvádí. Přece nemůžou mít jiný názor než já, ne?
„V poh-"
„Nemluv na mě! Nech mě!" zaječela jsem, postavila se a začla couvat směrem od něj.
„Yi, dýchej," šeptal.
„Ne ne ne! Nechej toho. Prosím, řekni mi, že si to vymyslíš." Můj hlas postupně slábl až z něj zbylo jen tiché vzlykání.
Znovu mě objal, a i když jsem se zprvu zmítala, nepustil mě.
„Nevymý-"
„Ne, radši neříkej nic." Rozkašlala jsem se, dusily mě vlastní slzy.
Pomalu mě od sebe odtáhl na délku paže a palcem mě pohladil po tváři.
„Bo-bolí to. Já-já," mumlala jsem zajíkavě.
„Jo, jo, já vím, Yi. Mě to taky bolí."
***
Nikomu nepřišlo divné, že mám nateklé tváře. Venku pršelo, takže jsem mohla, co já vím, potápět se s otevřenýma očima v kalužích. Máma se na mě jen soucitně podívala, když jsem procházela obývákem do svého pokoje. Vzala jsem si čisté oblečení, jedno z mých ultra volných tílek a tepláky, a zamířila jsem do sprchy.
Pustila jsem horkou vodu a opřela se o chladné kachličky. Slzy, které jsem čekala se nedostavily. Asi už jsem o všechny přišla, když jsem byla s Deanem pod tou věcí co měla být asi střecha. Najednou jsem před očima viděla Deana. Jeho oči plné lítosti a pochopení. Stála jsem pod teplýma kapkama tak dlouho dokud mi z nich po těle nevyskákaly rudé skvrny.
„Zlatíčko? Jsi tam nějak dlouho. Haló?"
„Jo, mami. Jsem v pohodě," zašeptala jsem.
„Yi? Haló?! Neusla jsi?!"
To mě předtím neslyšela?! No, ono když šeptáš nejsi moc slyšet, problesko mi hlavou.
„Ano, mami! Jsem tady!"
„Přišla Zee."
Ahoj! Bylo mi pár lidmi řečeno, že by bylo fajn kdybych psala delší kapitoly. Takže tohle je poslední této délky a pak se můžete těšit na delší části. Snad se vám to bude líbit. Papa, vaše Rafaelka
ČTEŠ
Po tom co jsi odešel
RomanceYi slaví osmnácté narozeniny, když jí umře přítel. Není to nic, přes co by se člověk jen tak přenesl. Proto, když potká Deana, kluka, který údajně jejího přítele zabil, všechno se začne obracet vzhůru nohama. Dean toho ovšem o té nehodě ví víc, než...
