Mám mu napsat?
Šest hodin ráno (vlastně pět čtyřicet osm ale to je maličkost) a já si nejsem jistá, zda Deanovi napsat, nebo počkat na nějakou více lidštější dobu. Jaká je šance, že už je taky vzhůru?
Kolika lidem taky umřel přítel? Kolik lidí kvůli tomu trpí nespavostí? Asi dost, nicméně já jsem jedním z nich.
Moje dny normálně probíhají tak, že se vzbudím, brečím brečím, jdu se nasnídat, brečím brečím, brečím dál, máma se mě ptá, jestli se nechci kouknout na film, nebo tak, a já dál brečím.
Ale dneska se mi po tvářích neřinou slané perly. Proto se odhodlám a napíšu mu. Než se to změní.
Yiwi: Každé ráno se utápím v slzách, víš to?? Dneska ne. Nepřijde ti ironické, že se obojí děje kvůli tobě?
Když jsem si pak zprávu přečetla a došlo mi, jak to vyznělo, rychle jsem dopsala: Jsem napjatá z toho co mi chceš říct, moc si nefandi.
Co to kurník melu?! Bylo by divné kdybych to teď smazala? Skoro už jsem to smazala, když tu si zprávy přečetl.
Dopr.. . čic!
ptakopyskDean: Dobré ráno. Jsem rád, že máš dobrou náladu. Po tom všem bych čekal, že mě budeš nenávidět.
Vážně si to přečetl a napsal tohle? Nemám dobrou náladu! Jsem rudá jako Zeeiny vlasy! A to už je co říct.
Yiwi: Heheee.. .
ptakopyskDean: Máš teď čas?
Ne, nemám?
Yiwi: Jasný, klidně zavolej.
Jak je možný, že můj mozek a moje ruce nejsou schopné spolupracovat?! „Jasný, klidně zavolej." Tak jsem dementní?!
Moje polemizace nad mým mentálním zdravím musela být přerušena kvůli příchozímu hovoru. Na tohle čekáš celou dobu. Jen ti řekne co chce a bude pokoj.
Tak proč se mi tak klepou ruce?!
„A-ano?" vymáčkla jsem ze sebe. Dean se ozval o dost později, než je normální.
„Ahoj, Yi. Dobré ráno. Jak se dneska máš?"
„Deane! Mohl bys mi konečně říct to, co už se mi tak dlouho snažíš říct?" Snažila jsem se znít co nejmíň naštvaně. Moc se mi to nedařilo.
„Jasně, jasně," zasmál se. „Musím ti říct pár věcí ohledně Hunt- vadí ti, když se říká jeho jméno?"
Nechápavě jsem nakrčila nos. Lidi se mě ptali na hodně zvláštní věci, ale tuhle otázku mi nikdo nepoložil.
„Ehm, ne?"
„Dobře. Víš, že byl Hunter můj kamarád?"
Ne, Deane, to fakt nevím.
Proč se všechno dozvídám tak pozdě?!
ČTEŠ
Po tom co jsi odešel
RomanceYi slaví osmnácté narozeniny, když jí umře přítel. Není to nic, přes co by se člověk jen tak přenesl. Proto, když potká Deana, kluka, který údajně jejího přítele zabil, všechno se začne obracet vzhůru nohama. Dean toho ovšem o té nehodě ví víc, než...
