Trapped (CZ)

•//3//•

Když si Rose odložila boty do botníku, zarazila ji velmi studená podlaha. Přes tlusté stěny nešlo nic moc slyšet, což ji trochu vyděsilo. Proč tu jsou potřeba tlusté stěny?

Po dalším vyřizování ji odvedli na pokoj. Hned jak vstoupila, zavrzala taková ta vrzavá dřevěná podlaha. Naproti ní se vyjímalo malé okýnko s mřížemi. Nalevo vedle okna stála jedna nemocniční postel.

Úplně kousek od dveří napravo se nacházela dřevěná skříň. Začala si vybalovat věci z kufru a přendávat je do skříně. Hlasy v její hlavě tam měly snad konferenci, protože nepřestávaly mluvit.

"Vypadá to tu fakt děsivě..."

"Jo no a navíc je to tu cítit zdechlinou..."

"Podívej se pod postel, to je zdroj toho puchu."

"A když se podívám pod postel, dáte mi už pokoj?"

"Uhh, možná?"

"Uhh, fajn!" zařvala a sklonila se pod postel. Ležela tam mrtvá myš a Rose leknutím ucukla.

"Fakt závidím tý mrtvý myši."

"Panebože, ukřižujte mě na hořícím kříži, prosím..."

Když si vzpomněla na ten zážitek s neznámou dívkou na lavičce, bylo jí nádherně. Cítila se, jakoby mohla létat, dotknout se hvězd nebo třeba jen tak proplouvat mléčnou dráhou. Když ale na ni myslet přestala, upadla do temnoty. I když si hraje na silnou, nezávislou rebelku, ve skrytu nitra je zranitelná a křehká bytost.

Nechce, aby ji tak někdo viděl. To se v době krizí stává. Všechny ty chladné kecy odplavou a zbyde jen zranitelná syrová lidskost. Je bolestný, když vás tak někdo vidí. Chce to pořádnou dávku důvěry.

Každý den slýchala, že je blázen, že si nezaslouží žít. Bolelo ji to, strašně moc. Tak moc, jako nikoho před tím. Byla hypersenzitivní. Proč tedy ubila k smrti Renu Weiss? Její hlasy ji ovládly. Rose je vlastně nevinná jako anděl.

Ublížila tím hodně lidem. Zasloužila jsem si to, opakovala si pořád dokola. Byla na dně. Svalila se na postel, která pod náporem zavrzala. Chvíli koukala jen tak do stropu, potom se jí do očí natlačily neposlušné slzy.

Ozvalo se klepání na dveře, což Rose vymrštilo do sedu. Utřela si slzy a zalapala po dechu. Klika se schýlila dolů a dveře se pomalu otevíraly. Bušilo jí srdce jakoby mělo každou chvíli explodovat.

Ve dveřích se objevila ta krásná dívka s uhrančivě modrýma očima a tak srdečným a nádherným úsměvem, že to Rose zahřálo srdce a rozproudilo krev v žilách.

Na dívce se vyjímaly černé kalhoty a mikinu Everything sucks.

"Jsi v pohodě?" dívce spadl úsměv, když viděla strápenou Rose. Jsi v pohodě, pošeptal ji jeden hlas.

"Jsem v pohodě," odpověděla a pokusila se o falešný úsměv.

"Já vím že nejsi," dívka vkročila do pokoje, ale jakoby si něco uvědomila a ucukla zpátky. "Nesmíme chodit na cizí pokoje, ale jen jsem ti chtěla říct, že jsem tu pro tebe," usmála se.

"Řekni jí, ať odejde."

"Ne!" vzpírala se Rose ve své hlavě.

"Tak já už musím, zatím ahoj," mrkla na Rose a odešla. Ozvalo se za ní vrzání.

"Tos zvorala."

"Nemyslím si."

"Víš, co tě teď čeká, že ano?"

"Ne, prosím ne..." vzlykala Rose. Dveře jejího pokoje se pomalu začaly otevírat a jejich vrzání se rozléhalo po celém pokoji. Naskytl se jí děsivý pohled na osobu z nejhorších nočních můr. Tak temnou, že když na ni pohlédnete, do konce vašich dní vás bude provázet jen chlad a bolest. Tak temnou že i vládce pekel z ní má husí kůži.