Trapped (CZ)

•//14//•

Ještě obalená mokrým oblečením jsem se třásla zimou. Mé nohy mě neudržely a já padám k zemi. Sedím schoulená v rohu sprchového koutu a řvaní se změnilo na sípání.

Z očí mi tečou horké slzy a prosím o konec. Silný proud mi na těle vytvářel bolestivé modřiny.

Za delší dobu proud konečně ustal, muž s úsměvem na rtech rozkázal "Zvedni se!" a mé slabé nohy se podvolily jeho autoritě. S obtížemi vstávám a věnuji mu pohled typu Co teď?

Hlavou kývl napravo, kde stála židle s přehozeným suchým oblečením. Roztřesenou chůzí jsem došla ke stojanu a popadla oblečení. Byly to šaty z pytloviny a spodní prádlo.

Velmi neochotně a rychle jsem se sebe shodila mokrý šat. Rychle se suším ručníkem a oblékám se do suchého.

Dokulhám k vozíku, kde mě zřízenec připoutá. Když jsme projeli kolem zrcadel, zahlédla jsem svůj odraz.

To nejsem já.. rty namodralé jakoby byly umazané od borůvek, černé kruhy pod očima a rozcuchané vlasy.
Zatočila se mi z toho hlava.

Odvezli mě do nějaké místnosti, kde na dvou červených gaučích sedělo čtyři děvčata. Bohužel, Missy mezi nimi nebyla. Naproti gaučům stála televize a teď před ní seděla jakási doktorka na dřevěné staré židli.

Muž mě dovezl ke gaučům, že můj pohled směřoval na doktorku, ale pouta mi neodemkl. Když zajistil kolečka mého vozíku, aby neujížděl, odešel.

"Dobrý den, vítám vás na skupinové terapii. Tohle je Rose. Rose, řekni mám něco o sobě," pokynula na mě žena v plášti a já neochotně spustila.

"Ehm, takže, já jsem Rose..." nervózně jsem sklopila hlavu.

"A víš, proč jsi tady?" snažila se mi pomoci doktorka.

"Upřímně ani nevim, kde jsem, takže-"

"Jsi v tom nejhorším blázinci v Americe!" vykřikla jedna z holek a zasmála se.

"C-cože?!" vyjela jsem na doktorku. Prostě mi to nešlo do hlavy. Co tu dělám a hlavně- proč tu jsem?

"Jsi tady za dvojnásobnou vraždu a ublížení na zdraví slečně Missandei Borakové."

"Cože?! Kdo vám tohle napovídal?!"

"Slečna Missandei," v tu chvíli se mi udělalo špatně od žaludku. Ona mě udala. Zlomilo se mi srdce. Jakoby na něj Missy dupla a roztříštilo se na tisíc kousků.

"Upss," zasmála se ona holčina s blond dlouhými vlasy. Propalovala jsem ji pohledem.

"Ehm, tak se všichni představte," zachránila doktorka to hrobové ticho. Vedle mě seděla holčina se světlými, krátkými oříškově hnědými vlasy a smaragdovýma očima. Její tvář zdobily pihy a nádherný úsměv.

"Já jsem Akira, jsem tady kvůli útěku z domova a jsem-"

"Bezpohlavní kráva s unisex jménem, jež se předtím jmenovala Naoki," zasmála se blondýna a sledovala Akiřinu reakci. Do jejíh očí se nahrnuly slzy. Já se i přes pouta dotkla její ruky a hodila na ni pohled typu Všechno bude v pohodě.

"Dobře, přesuneme se na dalšího."

"Já jsem Marry, a jsem tu kvůli pokusu k rozšířené sebevraždě," pronesla modrooká dívka znuděně a při tom si nátáčela své tmavě hnědé dlouhé vlasy na prst.

"A jsem děěěsná fiflena," zasmála se opět blondýna a Marry reagovala poněkud... Adekvátně.

"Nech toho, Christin, nebo-"

"Nebo co?"

"Nebo udělám tohle!" vykřikla, natáhla k ní ruku, přimhouřila oči a blondýna jménem Christin přepadla přes roh gauče, na němž seděla.

"Žádná kouzla!" zařvala doktorka a zmáčkla na ovladači jakési tlačítko a Marry zaúpěla. Kovový náramek na její noze zasvítil červeně. Pochopila jsem, že dostala elektrošok.

"Já jsem Charlotte a jsem tu kvůli vraždě mého otce," pronesla tichá a plachá dívka s vlnitými hnědými vlasy, do které byste to vůbec neřekli.

"Já jsem Christin a jsem tu kvůli masové vraždě v jiném cvokhausu," oznámila blondýna.