Trapped (CZ)

•//6//•

Rose dostala chuť napsat nějakou báseň. Napadaly ji snad miliony nápadů a kombinací.

Nevím co je realita a co klam,
své představě se nepodobám.
Když na zrcadlo zrak mi padne,
vidím oči temné, chladné.

Tolik temnoty a bolesti,
mé pořezané zápěstí...
Kéž by to byl jenom sen,
kdy už přijde ten osudný den,
kdy tu ukončím svou pouť
a budu moct k věčnému klidu plout?

Láska tak neskutečně bolí,
mám chuť se zabít pistolí.
Klidně půjdu přes mrtvoly,
abych už nemusela do školy.

Sedm hodin plných šikany a strachu,
rozdupávají mé sny v prachu.
Už to dál nezvládám,
z vrcholu budovy mým blízkým naposled mávám. (Výtvor autorky)

"Dobrá báseň," vyrušila mě z mého přemýšlení Missy a já s sebou cukla.

"C-cože? T-tys to č-četla?" rozkoktala se a začaly se jí potit dlaně. Missy se jen pousmála a dál se věnovala své činnosti a to pletení nárámků. Najednou se všechno rozplynulo.

Viděla rozmazaně, hlasy byly velmi tlumené a někdo ji táhl za vlasy neznámo kam. Rose se nebránila, vlekl ji jako hadrovou panenku. Dělaly se jí mžitky před očima. Unaveně jimi mžourala, aby se obraz trochu zaostřil, ovšem marně.

Z postavy, co ji táhla, šel chlad. Ona postava ji shodila ze schodů do sklepa. Byla znehybněná, nemohla nic dělat. Dovláčel ji do skladu, kde se nacházel lavor s vodou. Donutil ji si kleknout k nádobě a se zatáhnutím za vlasy ji hlavu strčil do vody. Držel ji tam.

Vtom se Rose probrala z až euforického stavu, došlo jí, co se děje. Dívce docházel kyslík, začala panikařit a kopat kolem sebe. Málem ji vyrval vlasy z hlavy, když děvčeti škubnutím vytáhl hlavu z vody.

Hluboce se nadechla a zmohla se na řvaní o pomoc. Do dveří vrthla Missy, bez toho, aniž by je otevřela, což Rose dost zarazilo, ale nebrala to v danou chvíli v potaz.

Než dívka stihla cokoli udělat, bestie ji opět dala hlavu pod vodu. Cítila jeho mokrou, vlhkou ruku a do kůže se ji zabodávaly ostré dlouhé nehty.

Najednou stisk povolil a úplně pustil její vlasy. Zaslechla Missyin křik, který nejspíše temné stvoření odpudil. Začala vykašlávat vodu a zhluboka dýchat.

Když bytost zmizela, dívka z lavičky přiběhla k Rose.

"Panebože, jsi v pořádku?!" klekla si k ní.

"T-tys to t-t-taky vi-viděla?!"

"Viděla, nejsi blázen. Ale byla jsem jediná..." sklopila Missy oči. Rose si utřela svůj orosený obličej do trička a lehla si na zem vyčerpáním.

Děvče hypnotizovalo zespoda na Missy, v břiše měla motýlky a srdce jí tlouklo jako o závod. Dívka z lavičky se nahnula k Rose a dala ji letmý, ale sladký polibek na rty.

"Pojď, je čas jít," pousmála se Missy a pomohla jí vstát. Chytly se za ruce a vyšly ven. Sestřičky byly zabrané do zřejmě strhující debaty, takže si dočasného zmizení Rose nevšimli, což se ale nedá říct o holkách u stolu, které na ně jen vyděšeně koukaly.

"Co se stalo? Co tě to chytlo?" ptá se jedna a dívka přemýšlí nad vhodnou odpovědí.

"Děje se tady něco divnýho..." odvětí nakonec a s Missy si sedne na lavičku.

"Co tím jako myslíš?" ptá se Nolan netrpělivě dále.

"Myslím, že tu něco je. Je to jako-" Rose měla v plánu doříct svou dvětu, ale Madeleine ji přerušila. "...stín. Taky jsem to viděla..."