Trapped (CZ)

•//15//•

"Dobrá, dnešní seance je ukončena. Ať se vám daří a pamatujte - nepokoušejte se dělat cokoli proti pravidlům. Vymstí se vám to," oznámila doktorka a odešla. Za sebou samozřejmě zamkla dveře a nechyběl ani podezíravý pohled.

"Co si dneska pustíme?" ptá se Marry a v ruce svírá ovladač ke staré televizi. Zapíná disk a na něm projíždí filmy.

"X meny! X meny!" vykřikla Charlotte a všichni souhlasily. Položila jsem ruce na kola svého vozíku a dojela k Akiře.

"Už je to dobrý?" ptám se jí a ona jen přikývne. K tomu dodá slabé "Děkuju."

"Proč jsou v každém rohu místnosti kamery?" ptám se po chvíli.

"Sledují nás na každém kroku i ve sprchách nebo na záchodech," pokrčila rameny Christin.

"Co to máte na nohou?" ptám se dál.

"Elektrošokové ocelové okovy," odpovídá mi tentokrát Marry a hned mě trklo, že jsem uvažovala správně.

"A můžu se ještě zeptat? Jak se odsud dá dostat?" vtom Marry a Christin spustily smích.

"Odsud se nedostaneš," pronesla Christin a provokativně si utřela slzy ze smíchu.

"Utekla jsem z psychiny v Illinois."

"Já utekla z psychiny tím, že jsem všechny pozabíjela. Zkus mě trumfnout. Tvoje Missy tě udala, co?"

Zčistajasna mě Akira chytla za ruku a hodila po mně stejný pohled jako já před chvílí. Do dveří vstoupila doktorka a v ruce svírala kovový náramek. Ani jedna z nás nepromluvila, jakobychom se dorozumívaly pohledy. Nastavila jsem jí nohu a ona mi ho připla.

Poté mě odemkla z mého pojízdného vozíku a já prudce vstala. Což nebylo úplně ideální, protože se mi zamotala hlava a já spadla na Akiru.

Ležela jsem na ni a naše k sobě přiblížené obličeje na sebe zmateně koukaly. Její oči se ze zelených změnily na svítivě azurově modré a místo kulatých zornic, se mi naskytl pohled na takové svislé čáry.

"P-promiň, j-já-" vstala jsem a sedla si ke stolku za gauči do rohu místnosti, aby mě nikdo neviděl. Složila jsem ruce a na ně položila svou hlavu. Přišla na mě neskutečná únava.

Zaslechla jsem kroky blížící se ke mně, ale byla jsem moc unavena na to, se zvednout. Něčí ruka mi začala čechrat vlasy a poté si daná osoba sedla vedle mě. Pohlédla jsem, kdo to je. Akira...

"To s tvou přítelkyní mě mrzí..."

"Mou p-přítekýní? N-ne, byla to kamarádka,"

"Červenáš se... Nemusíš se za to stydět,"

"Jak jsi poznala, že to byla moje přítelkyně?"

"Jsi v tomhle ohledu stejná jako já. Když cítíš nějakou extrémní emoci, tvé duhovky zmodrají... A v tvých očích se nacházelo tolik bolesti, že mě to píchlo u srdce. Opravdu ti ublížila,"

"Co znamená to, že mi zmodrají oči?"

"Jsi měňavec. Umíš se přeměnit na nějaké zvíře."

"C-cože? To já neumím," zase jsem rudla.

"Předpoklady k tomu evidentně máš, tak tě to můžu naučit," usmála se Akira a opět jí modře zasvětélkovaly oči. Ale tentokrát jen takový záblesk.

"Dobře. Kde nás neuvidí doktorka?"

"Znám jedno místo, ale musela bys jít přesně za mnou," úsměv se jí rozšířil a v očích jí blýskalo. Já přikývla. Chytla mě za ruku a táhla ke dveřím, na kterých bylo napsáno WC.

"Jediná místnost, kde nejsou kamery jsou kabinky na zachodech,"