Umělec

1. Třešňová ulice

Adam ležel na posteli a bezmyšlenkovitě koukal do displeje. Na zprávu, co poslal Matějovi s Vaškem ještě ani jeden neodepsal. Po pěti minutách odložil mobil a sedl si. To je prostě klasika, beztak budou aktivní až za pár minut.
Sešel do přízemí a z košíku na okně si vzal červené jablko. Jeho máma stála u plotny a vařila oběd. ,,Adame, nejez jablka a pojď si dát něco pořádného." ,,Ale mami, já ještě nemám velký hlad." A aby se nemusel dohadovat déle, radši odešel zpátky do pokoje.
Sedl si zpátky na postel zrovna ve chvíli, kdy se ozvalo hlasité cinknutí mobilu. ,,Konečně." Na zprávu Půjdeme dnes někam? odpověděli, Ok, tak jo, v kolik? Za pět minut, stihnete to? Jasně brácho, budem tam.
Adam přišel ke skříni a otevřel ji. Natáhl si přes triko černou mikinu a na nohy rifle. Z věšáku na dveřích si hodil na záda sportovní pytel. Když sešel do kuchyně, zavolal na mamku: ,,Mami jdem s klukama ven, ano?" ,,Dobře tady máš pití a obložený chleba." ,,Ale mami, já bych si něco koupil, nejsem malej." ,,Adame! Nehádej se se mnou a vem si to. Okamžitě." Adam jen otráveně popadl pití a chleba a hodil je mezi ostatní věci do pytle. Věděl že nemá smysl se s mámou hádat. Akorát by z toho měl špatnou náladu. V chodbě si rychle natáhl na nohy tenisky a vyšel ze dveří.
~*~
Šel pomalým krokem po příjezdové cestě a zabočil na chodník vedle velkého zeleného keře. ,,Baf." ,,Fuj, to jsem se lek. Kluci tohle mi nedělejte." vypravil ze sebe s pobaveným úsměvem Adam. ,,Proč? Je to zábava." řekl Vašek. Matěj se jen uchechtl a řekl: ,,Pojďte, ať tu nestojíme jak tvrdý Y."
Byli dobří kamarádi, bydleli kousek od sebe na stejné ulici, no prostě ideální.
Po zbytek dne chodili po ulicích, dělali blbosti, povídali si vtipy. Zkrátka se dobře bavili.
~*~
Začalo se smrákat. ,,Ehm, kluci asi už bych měl jít domů, jinak mě mamka zabije." ,,Ale přece nebudeš tak poslušnej Adame?" vrhl na svého kamaráda popichovačný úsměšek Vašek. Dlouho si Adam tvrdošíjně stál za svým a nechtěl své kamarády poslechnout. Ale nakonec se jim ho podařilo překecat. Adam sice nakonec souhlasil, ale měl nějaký divný pocit.
...
Chvíli jen tak šli až došli do jednoho dvora plného vraků. ,,Hej kluci, vidíte to? To je suprový místo." řekl nadšeně Vašek. ,,Vidíme, vidíme Vašku."opáčil nevzrušeně Matěj. ,,Prostě vrakoviště, místo plné zrezlého plechu a špíny." ,,Ale Matěji, nebuď slečinka, kluci pojďme to tady prozkoumat. Takové místo za to stojí." ,,A nemohli bychom to nechat až na zítra? Až bude světlo?" pověděl Adam a cukl s sebou když mu pod botou zaskřípal kousek zrezlého blatníku. ,,Prosimtě, však tady nám nic nehrozí." Lampa nad nimi zablikala a na chvíli zhasla. Po chvíli se zase rozzářila. ,,Ale Vašku, vážně, si si jistý, že je to dobrý nápad? Já už měl být taky doma." ,,Sakra kluci a na co máte ty zatracený mobily, tak prostě vašim napište, že budeme ještě chvíli venku." Matěj s Adamem na něj nedůvěřivě pohlédli. ,,No tak, já se za vás zaručím." ,,No počkej, to že ti je osmnáct, Vašku, ještě neznamená, že nám můžeš dělat chůvu!" prohlásil vztekle Adam. ,,Ale pořád lepší než nic." ,,No počkej Matěji, ty si teď na jeho straně?" ,,Arr, fajn!" Adam popadl mobil a v rychlosti napsal sms. ,,Spokojení?!" Vašek s Matějem se na sebe jen pobaveně podívali. ,,Tak pojďte." pobídl je Vašek.
...
Procházeli vrakovištěm a obezřetně se rozhlíželi kolem sebe. Lampy tam skoro nebyly a oni si po většinu času svítili mobily. ,,Teda, tady je tma jak večer na hřbitově." ,,Však je večer." odpověděl Matějovi Adam. ,,Kluci ššt." Zašeptal na ně Vašek." ,,Proč šeptáš, to si teď jako nehraješ na nejstatečnějšího?" Vyštěkl na něj Adam, který už i tak měl nervy na dranc jen z tohoto opuštěného místa. ,,Co blázníš, proč tady řveš?!" ,,Já neř..." Adam se rázem zarazil v půli slova. Za jeho zády se totiž ozvalo hluboké vrčení. Všichni tři se naráz otočili. Před nimi stál obrovský, vyhublý pes s dlouhými zuby. ,,Pryyč!!" Zahulákal Vašek a dali se na útěk.
~*~
I přes to že byl pes vyhublý, byl strašně rychlý a kluci měli co dělat aby mu stačili zdrhat. Vyběhli ze dvora a proběhli sprintem třemi ulicemi. Pes pořád za nimi. Zaběhli za nějaký roh a vběhli do jiného dvora. Dvora obydlených bytů. Zděšeně hledali nějaký úkryt. Najednou Vašek otevřel jakési železné dveře a zařval. ,,Kluci sem!" Vecpali se do chodby a zavřeli za sebou dveře. Zapli telefony. Byla tam strašná tma a žádný spínač od světla. Zhluboka oddychovali a rozhlíželi se, kam se to vlastně dostali. Byli ve sklepě a před nimi bylo kovové schodiště vedoucí dolů. Pes začal škrábat na dveře a hromově štěkal. Adam, který byl poslední se lekl a vrazil zády do kamarádů. Všichni tři se skutáleli dolů ze schodů. ,,No super, rozbitý displej!" postěžoval si Vašek. Ale ostatní dva ho nevnímali. ,,Co je?" zeptal se jich. Matěj jen roztřesenou rukou ukázal na ležící ženu na podlaze. ,,Co..." Vašek hrůzou vykulil oči. Před nimi na betonové zkrvavené podlaze ležela nahá žena s vyřezanými znaky po celém těle a ovázaným hrudníkem lanem se zatlučenými tlustými hřeby přímo do těla.