Umělec

9. Šlechtické kořeny

Miles seděl na posteli ve svém bytě. Bylo krátce po půlnoci. Vlastně by už měl dávno spát. ,,Hmm a to jsem si bláhově myslel, že po tom všem usnu brzy." Unaveně si protřel oči. Hluboce oddychoval. V pokoji bylo strašné horko a on byl celý zpocený. Vstal. Přešel k velkému oknu a otevřel jej. Bylo mu úplně jedno, že venku prší. Znovu si lehl a zavřel oči. Studený vzduch mu vysušoval pot na orosené tváři a on začal konečně usínat.
...
Bzzz bzzz bzzzzz. Otravný zvuk prostupoval celým pokojem a okamžitě ho probudil. Karel se na posteli posadil a hromově zívl. V rychlosti budík vypnul. Chvíli jen tak seděl a přesvědčoval sám sebe. Pak se mu ale znovu vybavilo nedávné vyšetřování. Bylo to pro něj jako rána jistoty. Vyhrabal se z postele a šel si udělat snídani.
~*~
Už oblečený do černých džín a zeleného, společensky únosného trika, stál před sporákem a klel jako dlaždič. Už po třetí mu do míchanice spadl velký kus skořápky. Už bych se vážně mohl naučit vařit, pomyslel si. Jeho bývalá přítelkyně ho to kdysi zkoušela naučit, ale marně. V posledních týdnech jejich soužití to zkoušela naposledy. Pamatoval si zcela zřetelně, jak z ní čišel vztek, i když se ho pokoušela skrýt. Nevěděl, co se přesně pokazilo. Bezvýhradně Renatu miloval, ale když zjistil, že ho podvádí s jiným... horko těžko dokázal udržet vztek na uzdě, ale nakonec se mu to podařilo. Zkroušeně se jí jen zeptal: ,,Proč?" A ona jen odpověděla: ,,Jsi hodný a milý člověk Karle, ale neklapalo by to." ,,Tak proč jsi mi to prostě neřekla ještě před tím, než jsi mě začala podvádět?" ,,Je to složité." ,,Co je složité na tom, říct svému příteli PRAVDU!!
...
,,Ach Renato, jak mi chybíš." I po dvanácti letech ji stále miloval. Ani žádný kontakt mu nenechala. Dlouho si odmítal připustit, že je Renata navždy pryč.
~*~
Vzpomínky z minulosti ho přestaly trápit až po příjezdu do kanceláře. Snad poprvé v životě byl vděčný za pořádnou hromadu nekonečné práce.
...
Postupovali ve vyšetřování velmi pomalu. Miles si třikrát prošel všechny dokumenty a zápisky. Ovšem, nic dalšího ho nenapadlo. Nezbývalo nic jiného než si počkat na výsledky z laboratoře. Nutně potřeboval vědět, co za látku přesně zabilo Ellu Bermingovou.
Když zavolal do laborky, oznámili mu, že výsledky budou až za 24 hodin. Miles se tedy smířil s čekáním. Po pěti minutách přemýšlení ho trklo, že by se měl jet zeptat na Ellu její rodiny. Musel jim to oznámit.
~*~
Dle trvalých pobytů, které mu zjistili ajťáci, dorazili na místo. S Fordem zastavil před velkým zděným domem. S kolegy vystoupil z auta a zazvonil na zvonek u velké železné brány. Otevřela jim mladá dívka v zelených šatech. Když jí ukázali odznaky, jen přikývla a řekla: ,,Paní Bermingová vás přijme." Když kráčeli za drobnou dívkou zahradou, přemýšlel Miles, co je to přesně zač, ta rodina Bermingů. Zahrada a také dům uprostřed vypadali spíš jako sídlo nějaké bohaté nebo šlechtické rodiny než to, co si původně o Bermingových myslel. Došli do velké haly plné obrazů všech velikostí. ,,Počkejte prosím zde, řekla jim ta dívka."
...
Parker hvízdl. ,,No, tak tohle je jiné bydlení." ,,No to ano, myslíš že jsou hodně bohatí?" zeptal se ho Dorian. ,,Možná, ehm Milesi, co si o tom myslíš ty?" ,,Jen to, že jsem se zřejmě mýlil." ,,V čem?" udivili se ti dva. ,,V posouzení rodiny Bermingů." ,,Tak z toho si nic nedělej Milesi, mě by to taky nenapadlo." Parker přikývl. ,, Co se týče tohoto případu, řeknu vám, že si už vážně připadám jak v nějaké detektivce. Jsem vážně zvědavý, co zjistíme dál."
~*~
Nemuseli čekat dlouho. Pár minut po jejich rozhovoru sešla po schodech postarší dáma ve fialových, jednoduše střižených šatech. ,,Ah, pánové, dobrý den, jak vám mohu pomoci?" Miles šel dámě vstříc. ,,Dobrý den, jmenuji se Karel Miles a vyšetřuji se svými kolegy, Petrem Dorianem a Teddem Parkerem vraždu." Paní domu jen přikývla. ,,Taky mě velice těší pánové. Jmenuji se Hilda Bermingová, ale to už určitě víte." ,,Karel přikývl." ,,V jaké záležitosti jste náš dům navštívili?" ,,Máte nějaké zprávy o své dceři, Elle Bermingové?" Milesovi neunikla náhlá reakce na její jméno. Tvář jí ztvrdla, pohledem zpřísněla a celkově celá ztuhla. ,,Ne, proč se ptáte?" ,,Je mi líto, že vám to musím oznámit, ale vaše dcera je po smrti." Zdaleka nereagovala, tak jak si Karel myslel, protože řekla s úplným klidem: ,,Jak zemřela?" ,,Zavraždili ji." Hilda se na chvíli odmlčela. ,,Vždy jsem jí říkala, ať se nebaví se spodinou společnosti." ,,Spodinou?" ,,Ano, třeba jako ta její, dle jejích slov, nejlepší přítelkyně. Pche, nikdy jí nevadilo, jakou prací se živí. Nebo ten její přítel, se kterým chvíli chodila. Věřili byste, že to byl obyčejný opravář?" ,,Hmm." Tady se někdo až moc povyšuje nad ostatní. Usoudil a sám pro sebe se ušklíbl. ,,Máte moc hezký dům." ,,Děkuji, toto sídlo," ukázala kolem sebe ,, ,se v naší rodině dědí už po generace. Tady třeba můžete vidět Albrechta Berminga, zakladatele rodu." Ukázala při tom na velký obraz visící nad dveřmi. Byl na něm šlechtic ve švestkově fialovém, středověkém obleku s vojenskou medailí na prsou. Nejvíce ho na obraze zaujala dlouhá rezavá bradka a klobouk s pavím perem.
~*~
,,Pánové, můžeme vám něco nabídnout, zákusek kávu?" ,,Jen třikrát kávu prosím." Odpověděl další služebné, která se vynořila zpoza jedněch dveří. ,,Jistě jste velmi vážená rodina." ,,To jistě." Odpověděla paní Bermingová. ,,A velice stará. To si pak určitě dokážete představit, jak nám bylo, když nám Ell oznámila, že jestli nezměníme názor na společnost, zřekne se jména rodiny." ,,Nerozuměla si s vámi?" ,,Jestli myslíte tohle, tak moc ne. Na matku a dceru jsme měly velmi vlažný vztah." Jestli je to vše, pánové, ráda bych si dala čaj, osamotě." ,,Jistě." Odpověděl jí Miles.
...
Když paní Hilda odešla, Dorian jen poznamenal: ,,Myslíš, že by to mohla být vražda v afektu?" ,,Ne, to můžeme hned vyloučit, na to je až moc komplikovaná." prohlásil Miles.
~*~
Poté, co se trochu porozhlédli a vypili si kávu v čajovém salónku, zeptali se na slečnu Ell ještě služebných, komorníka a zahradníka. Všichni byli ale toho názoru, že mladá slečna byla velmi milé a hodné děvče se zlatým srdcem a vždy chtěla pomáhat lidem. Komorník Bates detektivu dokonce řekl, že se dala na studium Sociologie aby mohla pomoci více lidem. A právě od něj se dozvěděl, že zde teď pobývá i Elliin starší bratr Cyril. Dokonce dal i mladému pánovi vědět, že má návštěvu.
...
Do obývacího pokoje, kam je Bates dovedl vešel mladý, asi čtyřiadvacetiletý muž se stejně tmavě rezavými vlasy jako měla jeho sestra. Roztržitě si prohlédl jejich tváře a řekl. ,,Zavolala vás sem má matka?" Miles zakroutil hlavou. Mladík se nervózně rozhlédl po celé místnosti, jako by něco hledal. Pak jen zakroutil hlavou a posadil se do křesla naproti pohovce, kde seděli Miles a jeho dva kolegové. ,,Něco se jí stalo, že?" ,,Jak jste to poznal?" ,,Heh, to není žádná věda poznat, že někdo má problém nebo se mu něco stalo, když sem dojede někdo od policie." ,,Říkáte to trochu nepřátelsky." ,,Oh ano, ale to už je za mnou. Jako mladý jsem měl trochu problémy s drogami, ale už jsem se vyléčil a jsem zcela čistý. Jestli chcete, klidně si to ověřte." ,,To není za potřebí, jsme tu v jiné záležitosti." ,,A proč jste tedy chtěli mluvit se mnou? Pokud se jedná o tu aféru, měli byste se spíše zeptat mé matky." ,,S vaší matkou jsme už mluvili, o aféře se nezmínila." ,,To je typické, když máme problémy my, tak se začne starat příliš pozdě, ale jakmile se to týká jí samotné...  Promiňte, jen, matka je velmi urozená dáma a... je velmi nerada, když se o ní šíří... ehm... lži." ,,Chcete tím naznačit..." ,,Ano, matka je zapletena do jedné nepříjemné aféry, ale víc vám neřeknu. Je to věc mé matky, tak se když tak zeptejte jí." ,,Ovšem." řekl Miles. ,,Ale jak už jsem zmínil, jsme tu kvůli něčemu jinému. Nemáte nějaké zprávy od vaší sestry?" ,,Hmm," zamyslel se ,, ,ani moc ne, jen mi poslala jeden pohled z Kanárských ostrovů." ,,Mohl bych ho vidět?" ,,Ale jistě, počkejte chvíli, přinesu ho." Miles mladíka sledoval, jak vešel do  prvního pokoje na chodbě a jak vyšel s malou obálkou v rukou. ,,Tady." řekl když podal obálku detektivu. Miles ji zvědavě otevřel. Byl tam jeden pohled plný obrázků pláží, nějakého hotelu a moře a u něj byl dopis. ,,Nebude vám vadit, když si tento dopis přečtu?" ,,Ne nebude, poslužte si."
Miles rozložil na stole mezi pohovkami bílý, složený dopis a četl...

Zdravím tě, Cyrile,
Jak se vůbec má můj milý bratříček? Od té doby, co tě zavřeli do té léčebny jsem od tebe neměla žádné zprávy a pak, když si se odstěhoval, tak jsem si myslela, že už tě neuvidím. Dostala jsem dopis od matky, prý, že už ti je lépe, a že se ti bydlí dobře. Proč si se vlastně ze sídla rozhodl odejít? Vím, že já jsem se po této cestě rozhodla jít už dávno, ale tys nemusel. Ale je to tvá a jen tvá volba. V rozhodnutí ti stát nebudu, jen bych chtěla vysvětlení. Až mě někdy navštívíš v bytě, tak se o tom pobavíme, ano? Jinak, trochu ke mně. Smutné je, že jsem se rozešla s přítelem. Začal být hulvátský a nepříjemný. Je to zvláštní, dřív takový nebýval. Ale když jsem se ho na to ptala, odmítl mi odpovědět.
Jak víš, odjela jsem na Kanárské ostrovy, ale nevím jak dlouho budu moct zůstat. Však víš, kolik klientů mám. Je to velmi časově náročná a vyčerpávající práce, ale mne velice baví. Chodím často na pláže, je tu hodně papoušků a i lidé jsou tu docela milí, no skoro. Jen můj soused je na mě z nějakého důvodu furt naštvaný. Nevím proč. Půjdu se ho na to zeptat. Dneska jsem jela na plachetnici. Doufám, že se máš dobře. Jo a kdybys potkal Ann, tak ji pozdravuj. Jak ji znám, dělá si o mě starosti a taky jí vyřiď, že už jsem jí odpustila, nebyla to tak úplně její chyba, ale ty lichváře by měla zažalovat.
Doufám, že se i ostatním z rodiny daří dobře. Hlavně pozdravuj tetu Margaret a řekni, že jí děkuji za půjčení knížky.
Přijedu brzy, tak si o mě nedělej starosti. Tak ahoj.

Ell.
...
Když Miles dočetl, zeptal se: ,,Nevíte, jak se jmenoval bývalý přítel vaší sestry?" ,,Myslím, že to byl nějaký Mirem, ale příjmení nevím." ,,Děkuji." Miles si tuto novou informaci poznamenal. ,,Tak, už mi konečně řeknete, proč se vyptáváte na mou sestru?" ,,Ano, ale musím vás upozornit, že z toho možná budete v šoku." ,,Ne, chci to vědět, pokud se jí něco stalo..." ,,Je mrtvá." Cyril vykulil oči a z šoku se musel opřít o stůl. ,,To není možné, vždyť mou sestru měli všichni rádi." ,,No asi ne, víme, že ji obtěžovali muži." ,,No to ano, ale Ell byla opatrná a nikdy se nestýkala s pochybnými existencemi někde krom práce.
~*~
Když odcházeli, se všemi se rozloučili. Dorazili na stanici okolo oběda. Všichni tři se shodli na tom, že mají příšerný hlad. Tak si zašli na oběd. Z laborky se pořád neozvali a tak si Miles krátil čas vymýšlením různých teorií s Dorianem a Parkerem. Ještě zavolal na IT oddělení a řekl jim ať mu seženou kamerové záznamy s bytového domu na Zahrádkářské ulici, kde bydlela.