Umělec

5. Opilá?

Detektivu Milesovi se zdál krásný sen, byl na blankytně modré obloze a skákal z mráčku na mráček, žádné starosti, žádné mrtvoly. Náhle ho něco udeřilo do hlavy a on padal, padal dolů do černé nicoty.

S trhnutím se probudil a po pár sekundách si uvědomil, že leží na podlaze. Tma za okny již pokročila stejně jako hodina. Zamrkal. Zatřepal hlavou a vytáhl se zpátky do křesla. To snad ne, já usnul? Žasl. Telefon mu na stole zvonil jako šílený. Už chápal proč ho neslyšel. Zvedl ho a řekl: ,,Prosím, detektiv Miles, jak vám moh..." Z telefonu se ozval vysoký pisklavý naštvaný hlas, až si musel dát mobil dál od ucha. ,,Milesi! Ty tam spíš nebo co?! Už deset minut ti volám!" Podle hlasu okamžitě poznal, kdo volá. ,,Doktorko..." ,,Ano já, pojď prosím tě na patilogii ano?" Zavěsila dřív než stačil odpovědět. Sakra, musím si dávat pozor. Ještě nikdy ve službě neusnul. To se až tak moc zahloubal do svých myšlenek? Vstal a protáhl se. Byl celý dřevěný. Udivilo ho, že ho někdo nevzbudil a nevyčinil mu. Když se ale rozhlédl po místnosti, zjistil, že už je v kanceláři jen on.
~*~
Sešel schody do sklepa budovy a otevřel dveře s nápisem patologie. Vešel dovnitř. Doktorka Jonesová se skláněla nad pitevním stolem. ,,No konečně, už jsem myslela, že nedojdeš." ,,Tak, co máš Jonesová." Doktorka poodešla k hlavě stolu a odkryla dívce hlavu. Až teď si detektiv všiml, že oběť nemá červené vlasy, jak si myslel, ale tmavě rezavé. Obličej měla bledý. Na palci měla cedulku s nápisem Ella Bermingová - 29 let. S pohledem na cedulce detektiv poznamenal: ,,Vidím, že hoši už zjistili, kdo to je." Doktorka ho ignorovala a ukázala na ženiny oči. ,,Vidíš ty zornice?" ,,Jo, jsou rozřířené." ,,Právě." ,,A zdrogoval ji nebo opil?" došlo mu rychle. ,,To si právě nejsem jistá. Díky těm zorničkám, stopám alkoholu a zástavě srdce, co jsem zjistila, by to odpovídalo, ale..." ,,Co ale?" „Ale v jejím těle jsem našla také stopy antidepresiv." ,,Antidepresiv?" ,,Co se tak ptáš, ano, látek na uklidnění a změnu nálad." ,,Já vím co to je." odpověděl jí mírně zaskočeně a naštvaně detektiv.
...
Miles už se otáčel že odejde, ale doktorka ho zarazila. ,,Počkej, to není vše." Při těch slovech odhrnula látku dívce do pasu. ,,Tady, vidíš ty popáleniny?" Vedle dlouhých pruhů podlitin od provazu a zdeformované, mírně poškozené kůže táhnoucí se od klíčních kostí, malých ňader až po horní část hrudníku se na jejích žebrech jasně leskly zpuchratělé, nateklé a poněkud zmokvané, zarudlé skvrny o velikosti dětské pěsti. ,,Že by se spálila?" rozhodil detektiv rukama. ,,Ne ne, tohle nejsou klasické popáleniny od slunce, vařící vody nebo ohně. Vidíš, namířila prstem v rukavici na průzračnou látku, vysráženou na popáleninách. ,,Toto je jasný důkaz toho, že se jí to nestalo jen tak."
~*~
Miles tedy nechal onu neznámou látku poslat do laboratoře a vrátil se do kanceláře. Teď už měl další stopy, ale jak do sebe zapadají? Mrtvá ve sklepě, růže z krve, podivný, zvrácený design mrtvého těla, oběť opilá, zdrogovaná antidepresivy a zároveň silně popálená? To mi přijde až moc komplikovaná smrt na jednoho člověka. S kým to sakra máme tu čest?!