Umělec

6. Ella Bermingová

Když Miles odešel z patologie, první co udělal bylo, že vyšel do přízemí a zamířil si to rovnou k policejním ,,ajťákům". Hodlal se jich totiž zeptat na tu holku.
Když šel po schodech nahoru, napadlo ho, že to už není, ehm nebyla holka. Chudinka, taková strašná smrt. Ale proč? Vrtalo mu hlavou.
...
Vešel do temné místnosti, kde jediné pořádné světlo vycházelo z ještě ke všemu značně poblikávající žárovky stropního světla. ,,To jste vy Barneby? Koukejte prosím už konečně opravit to světlo, já se z něj snad zblázním." ozvalo se od jednoho stolu u zdi. ,,Ehm, já nejsem opravář." promluvil překvapený detektiv. Jakmile se takto oznámil, tři lidé se hned otočili a chvíli na něj koukali jak vyhrabaní rejsci. ,,Á detektive, to jste vy. Pojďte, jen pojďte dál. Zrovna jsme vám chtěli dát vědět." zahalekal jeden z nich. Karel ho neznal, asi tu byl nový. Byl velmi mladý a jeho blonďaté vlasy mu padaly do čela. Poďobané tváři vévodil orlí nos s hranatými brýlemi. Jeho hubené tělo bylo pohodlně uvelebeno v křesle. Detektiv na něj kývl na pozdrav a přišel k velkému monitoru. ,,My se asi ještě neznáme, jsem detektiv Karel Miles a vy?" ,,Jsem Michael Borison a vedu to tady." řekl pyšně, pak se ale zarazil a dodal ,, ...ale klidně mi říkejte Mike, jako všichni." Milese velmi udivila jeho pozice vzhledem k jeho mládí, ale nechtěl být příliš zvědavý. Tak jen řekl. ,,Před chvílí jsem byl na patologii a všiml jsem si, že už jste identifikovali mrtvou." ,,Ano ano." Zabroukal a rychle něco vyťukal v databázi. ,,Ella Bermingová, narozená v Helingtonu dne 13.1. 1994. Svobodná. Trvalé bydliště na ulici Zahrádkářská, v bytovém domě. Byt 26." ,,Dobře dobře a číslo domu?" „Zahrádkářská 1761/36." ,,Nějací příbuzní?" ,,Jen matka, Hilda Bermingová a bratr Cyril Berming. Otec zesnulý." ,,Díky." ,,Za málo detektive." Hned jak se Miles dozvěděl tyto důležité informace, zapsal si je do svého zápisníku, který pro všechny případy nosil pořád u sebe.
~*~
Hned jak svolal své lidi a řekl jim o adrese trvalého pobytu mrtvé, okamžitě se tam rozjeli.
Přijeli do celkem klidné bytové zástavby kousek od zahrádkářské kolonie. Bylo 7 hodin večer. No jo, policista si hold neodpočine. Pomyslel si Miles. Vyhledali dům podle adresy. Stál zhruba uprostřed řady domů na levé straně ulice. Detektiv se ještě ujistil pohledem do zápisníku, jestli jsou určitě dobře a pak vešli. Vyšlapali pár starých dubových schodů a stanuli před vrátnicí. Stará vrátná byla zabraná do pletení. Miles se jen podíval na své kolegy a pronesl krátké ehm. Postarší paní, Miles by jí odhadoval tak okolo osmdesáti, na ně unaveně pohlédla a řekla: ,,Ano? Co si přejete?" Odkašlal si a řekl: ,,Dobrý večer, bydlí tu Ella Bermingová?" Přitom si pomyslel, jasně, že tady bydlí, ale tak, pro zachování slušného vychování. Vrátná na něj a na dva policisty v civilu nedůvěřivě pohlédla a řekla: ,,Vy ji znáte?" ,,No osobně ne, ale..." ,,Tak co tu děláte?!" vyhrkla překvapivě agresivně. ,,Co prosím?" Pak nad tím ale pokrčil rameny a ukázal jí svůj odznak. ,,A ták." změnila náhle chování. ,,Promiňte jen jsem si myslela..." ,,Co? Prosím, pokračujte." ,,Ale pánové, je to taková nemilá věc..." ,,My jsme na nemilé věci zvyklí, nebojte." vložil se náhle do hovoru Petr Dorian s usměvavým výrazem. Dorian, mladý policista, kterého Milesovi spolu s Teddem Parkelem přidělili lidi z vrchu. Prý pro všechny případy. Miles si sice dlouho stál za svým, že ochranku nepotřebuje, ale nakonec ustoupil. I stát se může cokoli a kdyby se něco semlelo, pomoc by se mu docela šikla.
...
Vrátná jen pokrčila rameny. ,,Jen jsem si myslela, že jste jedni z těch chlápků, co ji obtěžovali." ,,Obtěžovali?" ,,Ano, mladá slečna Ell mě požádala, abych k ní nahoru nepouštěla nikoho krom rodiny a přátel, které si sama přivede." ,,Víte, chodili za ní různí chlapi, ona byla mladá slečna totiž strašně líbivá. To samo o sobě by tak nevadilo. Ale jednou došla chudinka celá pomlácená a pořád se ohlížela." rozpovídala se náhle. ,,Byla téhdy strašně vyděšená a když jsem se jí zeptala, co se stalo, jen zavrtěla hlavou a utekla do svého bytu. Celé tři dny pak nevyšla ven." ,,Zajímavé. A nevíte kdo jí to téhdy udělal?" zeptal se pohotově Miles se zápisníkem v ruce. ,,Hmm, myslím že jsem zaslechla něco o nějakém pronásledovateli, ale víc vám říci nemohu, omlouvám se, víc nevím." ,,To je v pořádku. Moc vám děkujeme, strašně jste nám pomohla." ,,Nemáte za co pánové." Už vyšli do půli schodiště, když na ně ta žena ještě zavolala. ,,Počkejte, na něco jsem si vzpomněla." Byli hned u ní. ,,Chodila k ní její nejlepší kamarádka, jakže se to jmenovala... Á." prohlásila vítězoslavně. ,,Anna Rose." ,,Děkujeme." poděkoval jí znovu Miles. ,,To víte, přede mnou se nic neutají."a přitom si poklepala na malý zápisníček na stole. Karel jen povytáhl obočí, ale nic na to neřekl. Ještě ji poprosil o klíč od jejího bytu.
Do notýsku si poznamenal, zeptat se Ann Rose na neznámého násilníka.
~*~
Vyšli do čtvrtého patra ke dveřím s číslem 26. Miles vytáhl z kapsy klíč a otevřel. Když vešli dovnitř, okamžitě ucítili již méně zřetelnou vůni dámské voňavky... a ještě něco. ,,Cítíte to taky?" otočil se s otázkou na své kolegy. Mlčky přikývli. „Někdo už tu byl." konstatoval s nosem nakrčeným nad odporně páchnoucím zápachem cigaret.
...
Karel Miles byl nekuřák a s velkou nelibostí snášel ten zápach i lidi, za kterými se táhl jak dlouhý smradlavý had. Už kolikrát si říkal a přesvědčoval se, že se toho svinstva nikdy nedotkne. A měl k tomu i pádné důvody. Už by nebyl tak fit, měl by problémy s dýcháním a ke všemu by mu páchlo z pusy. A závislost samotná. No, radši zůstával u své milované lékořice.
~*~
Přešli vstupní chodbu. Jakmile si Miles všiml rozházených dek, rozbitého skla a svinčíku obecně, hvízdl. ,,Jak to tak vypadá, někdo tu něco hodně usilovně hledal."
Otočil se na Tedda. ,,Prosim tě, byl bys tak hodný a zavolal sem techniky? Děkuji." řekl stále ještě s očima přilepenýma na té spoušti. Tedd přikývl a zmizel na schodišti ve chvíli, kdy Miles zaostřil a zpoza konferenčního stolku v obývacím pokoji pinzetou vytáhl špaček nedopalku. Usmál se. Že bych tě měl, ptáčku?