Umělec

4. Objev doktorky Jonesové

Když detektiv Miles vstoupil do místnosti s mrtvolou, nakrčil nos. Páchlo to tam po myšincích, zatuchlině a smrti. Doktorka Jonesová na něj zamávala a posunkem mu dala najevo aby si klekl vedle ní. Mrtvola ležela na nosítkách, připravená k exportu do policejní pitevny.
,,Co jste objevila?" Zeptal se úvodem Miles. ,,Na první pohled nic zvláštního, oděrky, podlitiny... až na ty vyřezané znaky, ty jsou znepokojivé, ale z hlediska dopadu na úmrtí moc zajímavé nejsou. Rozhodně nejsou hluboké natolik, aby oběť vykrvácela." Karel zabručel a trpělivě poslouchal policejní patoložku a její další výklad.
„Podle ztuhlosti a prostředí, kde ležela bych řekla, že zemřela něco okolo jedné hodiny ráno." ,,Takže v tomto sklepě celou tu dobu ležela a nikdo si toho nevšiml?" ,,No, podle množství krve zřejmě nezemřela tady." ,,Cože?!" ,,Ano zemřela někde jinde, ale k tomu později." Ukázala na tlustý provaz, který měla oběť okolo hrudníku. ,,Tímhle ji zřejmě vyrazil dech, ale nedá se to považovat za vražednou zbraň." dodala a ukázala na fialovo-šedo-modré krevní sraženiny okolo pevně stáhnutých smyček. „Tudíž vrah je dost silný." „Jestli to není žena." podotkla doktorka zasmušile. „Jistě." opáčil stroze. ,,Ty hřeby jsou taky záhadou, nedává žádný smysl, proč je vrah do oběti vrazil." ,,Jinak vám toho o způsobu smrti moc neřeknu, víc se dozvíme až po pitvě." ,,Aha a proč jste mě tedy zavolala?" zeptal se, ale v pár vteřinovém skluzu si uvědomil, jak stupidní pronesl dotaz. Rozpačitě se usmál v odpověď na doktorčino mírně zvedlé blond obočí. „Chci říct, čeho zajímavého jste si všimla?"  Doktorka místo odpovědi ukázala na dívčino tetování. ,,A co je na tom tak zvláštního?" podivil se Miles. ,,V dnešní době má tetování snad každý druhý." ,,No, o tom každý druhý bych polemizovala." řekla, ale pořád na něj hleděla. ,,Zajímavé je ovšem to, že když se podíváš," přešla do tykání, protože už ji nebavilo svému příteli z kolejí vykat „,tetování samo o sobě je tvořeno jen lebkou s pistolí, ale ta růže..." přejela vzdušnou čarou po tetování." ,,... je nakreslena krví." ,,No fuj!" ulevil si detektiv. Změnu oslovení okázale ignoroval, u ní jako obvykle. Doktorka jen přikývla. ,,Sice to nevím jistě, ale tipla bych si, že je její krví." ,,To je jako nějaký zvrácený rituál." přisadil si pro ulehčení situace jeden s asistentů. ,,Možná." odpověděla svému asistentu doktorka. ,,Je to skoro jako zvrácené umělecké dílo." přemýšlel nahlas detektiv. ,,P-počkej, cos to řekl? Řekni to ještě jednou." Miles provrtával pohledem růži a zopakoval: ,,Je to jako zvrácené umělecké dílo, jako by se tou růží podepsal." ,,No jistě, podepsal!" zahlaholil nadšeně a něco si poznamenal do zápisníku. „Dík Len." zazubil se na ni.
Doktorka Lena Jonesová se s pokrčením ramen usmála.
~*~
Když dokončili ohledání celého okruhu kolem sklepa, vrátili se na stanici. Miles byl trochu zklamaný, že nenašli více vodítek. Bylo to, jako by vrah přesně a do detailu věděl, jak perfektně zahladit stopy. Ani nepatrné náznaky stop nenašli. Je mazaný. Pomyslel si Miles, když znovu seděl ve svém ebenovém koženém křesle a prsty si masíroval kůži mezi černými vlasy. Teď už byly ve složce nejen základní údaje, ale i fotky od policejních fotografů, výslechy oněch dvou žen a sedmi mužů a objev a rozbor krve růže. Kousek vzorku poslali spolu s její krví do laboratoře hned jak přijeli. Ukázalo se, že to byla skutečně její krev.
~*~
Na výsledky z pitvy si museli ještě počkat. Miles to chápal. Když po studiích nastupoval do práce, tak mezi první lidi, se kterými si hned padl do oka patřili Gil Morison a právě jeho známá doktorka Lena Jonesová. Trochu se uchechtl, když si vzpoměl, na svou první narážku na doktorčino příjmení. Byla to jen taková kamarádská narážka, ale i tak ji to trochu vzalo. Když se jí omlouval, řekla jen že je zvyklá, ale že jí není příjemné, aby ji kvůli jejímu hodně tuctovému příjmení dávali do pytle se všemi Jonesi, co existují.
Když ji jednou viděl při práci, už se nedivil, proč pitvy trvají tak dlouho. Pitvalo a ohledávalo se totiž všechno od hlavy až po konečky prstů. Byla to náročná a těžká práce, ovšem Leně padla jako ulitá.
~*~
Opřel se a zavřel oči. Zařekl se, že do té doby než se zjistí všechno, co půjde z pitvy, bude přemýšlet jen a jen o vraždě a jejím způsobu. Rázem otevřel oči. Popadl zápisník a rychle si napsal:
No ovšem, růže není jediný znak jeho zvráceného umění, to i ty hřeby a vyřezané tvary. Ve vraždě nedávají význam, ale pro vraha význam mají. Pohrál si s obětí jako kočka s myší než ji zakousne.
...
Zamyšleně si pod tuto myšlenku poznačil slovo, které se mu zdálo, že vystihuje celou scenérii vraždy nejlépe: Umělec.