Aréna ticha a kostí (KOMPLETNÍ PŘEPIS)

1. Město bestií a medu | kapitola čtvrtá

Nebylo těžké proklouznout zpátky ven. Děsivě se na bodyguardy podíval, ti mu královsky otevřeli, zatímco doprovod mu dýchal na záda.

Nervózně.

„Bojíš se trestu, pse?" zeptal se naoko nevzrušeně Augustus do tmavé noci, čerstvého vzduchu.

Mladík zavrčel, zatímco Salazara následoval jako ocásek. „Jmenuji se Lazzer Gone, pane," vyprskl doprovod.

Augustus se uchechtl. Bohové, dejte mu sílu, aby se nad tím jménem nepozvracel. Stejně ho zapomene, pokud se mladík neprokáže skvělou hrou podsvětivého gusta. Stále se totiž choval jako sekretář čistého světa, to ale Podsvětí nebylo ani omylem.

„Nebojím," odpověděl úsečně na Salazarovu otázku. „Vy jste se postaral o to, aby si vaší přítomnosti nikdo nevšiml."

Ale, ale.

Mladý pejsek byl všímavý. Nebo se možná bál, ale rozhodně nemyslel dopředu.

„V apartmá funguje recepce. Rozhodně by se nikdo z králů netoulal po městě, aby poznal krásu historie."

Podnítil plamínek, který frustrovaně v Lazzerovi doutnal. Provokací na přednášku, když jeli sem, kterou se mladík snažil upoutat pozornost, tomu Augustus nepřilepšil. Ani se o to nesnažil; jen si s doprovodem hrál. Chce ho vytočit a rozmáznout jeho drzou povahu o dlaždice.

Lazzer sevřel pěsti a koukal do země. Okolo něj čpěl tichý vztek. Málem se Augustus vítězně usmál, ovšem k jeho nelibosti se kluk uklidnil, ale oheň v jeho očích nešlo přehlédnout.

„Vy jste ale taky král. Proč by zjišťovali, kde jste byl?" zeptal se nepříjemně.

Augustus zakoulel očima.

Jsem cizí král, s pevností dvě stě kilometrů odsud. Jistěže budou nenápadně sledovat cizího hosta. Aby se náhodou nepokusil o převrat.

Nahlas to ale neřekl. Mladík by to nepochopil, protože byl jen pěšákem, a podle všeho mnohem mladším. Nerozuměl psychologii Podsvětí – jakpak se tedy dostal k pozici, že smí rozkazovat, že pojedou do apartmá? Vrátil se ve vzpomínkách o hodinu dříve, kdy se ho snažil Lazzer dotknout, říct, že jej doprovodí.

Augustus se pár metrů před autem zastavil. Noční vánek mu rozčesával tmavě šedé vlasy, políbené nocí a pouličními světly.

Výraz mu trochu zchladl, oči však blýskaly blesky a hromy. Poznáním. Zvedl tajemně koutek.

Ty jedovatá zmije.

„Hraješ si na hlupáčka, psíku," zatrylkoval Augustus. Otočil hlavu, koukal tak na mladíka přes rameno. „Ale moc ti to nejde, agente Diedericka Frankeho."

Dětinskost, která Lazzera Gonea provázela od začátku jejich setkání, se vypařila. Ušklíbl se.

„Jak se o vás říká, pane Salazare." Hlas se mladíkovi prohloubil. „Jste bystrý."

Diederick Franke byl ten nejvyšší – první člověk, který se podílel na vzniku Arény, propojení Krvavého a Tichého podsvětí; všem temným agenturám kraloval on s dalšími, ale jeho první slovo bylo vždy poslední. Diederick Franke, rotvajler, vítěz krvavých vražd, s dokonalým instinktem, kdy policisté a ani vláda nemá nejmenší tušení, co se děje v podzemí a ve městech. Muž obklopen tajemstvím, zahalený nocí a tichými líbeznými stíny. Nebezpečný chlap na samotném vrcholu.

A tohle dítě, Lazzer Gone, stojí pod ním. Přesto si Augustus nemohl pomoct a považoval ho za krátce vyučeného, musel se dostat na pozici agenta nedávno.