Aréna ticha a kostí (KOMPLETNÍ PŘEPIS)

1. Město bestií a medu | kapitola druhá

Mladý osel, který seděl za volantem černého bavoráku, se snažil Augusta seznámit s městem – nudnou historií, denním životem obyčejných lidí a pravidly, které obsahovaly „musí" a „nesmí se". Hotová diktatura. Augustus se v duchu uchechtl a už naprosto chápal, odkud se vzal název Pekelné město.

Jenomže Augustovi to filtrem vypouštěl. Je psem, který poslouchá jen jednoho pána, je ochoten přistoupit na podmínky, ale musí být kvalifikované jako vynikající. A pokud nevychází věci podle jeho plánu, pravidla pro něj náhle neplatí a škube vše, co se mu postaví do cesty.

Augustus má vlastní pravidla. Nehodlá poslouchat toho mladíka, který vypadal jako dítě krátce po vyučení a od maminky dostal bavoráka s prohlášením: „Ty můj miláčku! Jsi nejlepší!"

Šedovlasý muž ve stejnobarevném obleku tmavšího odstínu koukal opět z okna a pozoroval polomrtvé dění na ulicích. Sem tam zaostřil na skupinu chuligánů, kteří toužili po rvačce, labužníků dámských srdcí, alkoholiků, pro které klasicky noc teprve začínala.

„Jsme tady, pane," pronesl mladík chraplavým hlasem. Tiše si povzdechl; namluvil se dost, ale netušil, že Augustus ho měl celou dobu na háku.

Díval se na starou architektonickou stavbu, která se blížila k demolici. Logo, které viselo nad dveřmi, se stalo dávno zapomenutou existencí – takové budovy byly Podsvětím vyhledávány. Staré, opuštěné, zapomenuté.

„Bývalý podnik Artemis." Augustus střelil pohledem po mladíkovi, jehož jméno netoužil znát, neboť by se asi pozvracel, pak na něj zapomněl, a zvedl obočí.

Tak Artemis. Kód v dopise nebyl tedy excelentně zamaskován. Jaká hloupá chyba.

Pokud se malamut nemýlil, podniky s názvem Artemis byly strip bary, které vydělávaly jmění, dokud majitel nezemřel a zaměstnanci si jeho majetek nerozebrali mezi sebou. Dědic pro majetek nebyl. Aspoň tak to slyšel, kdo ví, jak to bylo skutečně.

A pod bývalým podnikem, tam se nacházela tlumená světla, šampioni světa, pánové na vysokém žebříčku a miliardové peníze.

Augustus si olízl rty. Jeho doprovod vypnul motor, vylezl z auta a chystal se otevřít panu Salazarovi dveře, ale dřív, než se tak stalo, Aljašský malamut ukázal, jak je mocný. Vylezl z dopravního prostředku s výraznou příchutí dostat se na místo, které je v temném světě považováno za velkolepou událost, v níž se skrývají osoby s mocným jménem, skvěle ochucenou silou a s touhou se nabažit krve, kterou neprolijí oni, nýbrž šampioni.

Nepochybně, jakmile se objeví v místě veškerých světel, hlavy všudypřítomných se za ním otočí. Zaleskly se mu oči sekundovým vzrušením, pak ale zhasly.

Otočil hlavou směrem k mladíkovi; ten na něj zíral, kulil oči a téměř nedýchal. Pak zamrkal, když byl přistižen při činu.

Není očumovacím modelem pro stránky na posledních stránkách časopisu.

Mladej hňup, řekl si v duchu a udělal krok, aby přijal pozvánku.

„Pane," pokusil se Augusta zastavit mladý muž, ale Salazar ho ignoroval. „Dovolte mi říct o prostředí, do kterého jdeme, abyste pochopil pravidla-"

Augustus mávl rukou, na mladíka se neotočil. „Podceňuješ mě. Až se dostaneš na post jako jsem já, potom se mnou zkus navázat konverzaci."

Augustus zpomalil a zle se na kluka usmál.

„Třeba si na tebe vzpomenu," dodal závěr s úšklebkem a pokračoval; nechal doprovod daleko za sebou. Dostal se po schodech dolů ke starému vchodu. Než však stačil otevřít dveře, udělal to za něj právě mladík jakožto doprovod.