„Dával bych si bacha, kdyby ti chtěl uštědřit ránu,“ zamumlal James.
Augustus škubl zvědavě bradou a pozvedl koutek. „Copak, byl snad vrahem koťátek?“
James si povzdechl. Určitě hleděl do monitoru a sbíral informace bez mrknutí oka.
„Býval agentem mariňáckého generála.“
Augustus se začal v duchu smát; nato se svůj výbuch rozhodl projevit i nahlas.
„To je velmi k smíchu, Auggie.“
„Je,“ zamumlal smíchy malamut. „Protože když si představím, jak nevyrovnaný člověk to je…“ Rozesmál se ještě víc. Pak najednou přestal a zvážněl — zaklonil hlavu tak, že koukal do stropu.
Vzpomněl si na jejich setkání na nádraží. Jistý dotek na rameni, dobře volená slova; pak náhle zmatek, hra malého štěněte. Že by byl skutečně tak dobrý herec?
„Chceš o něm ještě víc echa? Nebo chceš přejít k dvěma dárečkům?“
Pokud se James ptal, zda má dát více informací, znamenalo to, že víc toho nenašel. Nebyla to úplně zbytečná otázka – Augustus si však poradí jen s tímto.
„Ven s tím, Jamesi,“ řekl Augustus bez dávky obvyklého vzrušení.
James si za drátem odfrkl. „Paní Jullian'na ti dnes přinese velkolepou večeři.“
Augustusovy oči zazpívaly poznáním hry. Mlaskl a zazubil se tak strašně, že by se zlekl i samotný ďábel.
„A ta druhá?“ zašeptal tajemně a s očekávaním.
James se hrdelně rozesmál, protože věděl, že získal Augustovu pozornost.
„Vláda dostala unikátní dárek. Hádej, jakej.“
Augustus si v hlavě přehrál slovo „vláda“ stále dokolečka, až viděl všechny útržky, s nimiž měl co společného i on. Aréna a angelos.
Augustus lehce pískl. „Takže to skutečně vysílali?“
„Samozřejmě,“ zabrblal James. „Něco takového si Podsvětí nemohlo ujít. Byl to pěkný masakr. Ale čekal jsem to upřímně krvavější.“
Fenris Wood byl možná zabiják, šampion s jakousi mocnou přezdívkou, ale to neznamenalo, že splní očekávání králů a bude je na slovo poslouchat. Jistě moc dobře věděl, že má angelose rozdrtit největší brutalitou, ale udělal pravý opak. Ještě k tomu ho poslal k nebeským lovištím.
Přímo krásné.
Augustus se sám pro sebe zamračil.
Doufejme, že Fenrise nepostihne trest za to, že nesplnil očekávání Podsvětí. To by asi bojovník nepřežil.
Ale jestliže Fenris nepracoval pod ničím jménem, vydělával tak pro sebe a pro Podsvětí, nikoliv pro mecenáše. Podsvětí jistě nechce ztratit úspěšného bojevůdce, který jim vydělává.
„Bylo to velkolepé. Ale pro vládu určitě ne,“ řekl Augustus v liščím úsměvu.
„To ne.“
„Jaký je pohyb vlády?“ zeptal se malamut.
„Dávají si majzla. Myslí si, že Podsvětí takovou malou věc nenechá jen tak. Pěkně si to vláda odžere. Podsvětí je holt rodinná záležitost. A to video, jak zabíjejí angelose...“ vzdychl si James.
Augustus to věděl. Měl tušení, že Podsvětí si angelosův konec užije nejen v Aréně, ale také v momentě, kdy to odvysílají vládě.
„Nesmrtelné války,“ uchechtl se Augustus.
ČTEŠ
Aréna ticha a kostí (KOMPLETNÍ PŘEPIS)
FantasíaAugustus Salazar se po dlouhé cestě do takzvaného Pekelného města cíleně dostane do podzemního centra krvavých bojů, které jsou sázeny milionovými částkami. Prostředí skryté před lidským zrakem je nelegální akcí pro zlé muže pracujících v Podsvětí. ...
