Aréna ticha a kostí (KOMPLETNÍ PŘEPIS)

2. Tvůrci korun a rudy | kapitola šestnáctá

„Zmlkni, pse.“

Když otevřel dveře, Lazzer otevřel zobák a sypal slova, která Augustovi nedávala smysl. Byl otravný jak štěnice.

„A budeš mlčet celou cestu k Šípkové růžence, je ti to jasné.“

„Ano, pane,“ polkl Lazzer nasucho.

Augustus zamkl své apartmá, projel se luxusním výtahem, až se dostal do haly s recepcí. Fialová, hnědá a zlatá – barvy Diedericka Frankeho, jeho hotelu pro krále. Ironie.

Diamantový lustr, osvětlení připomínající svícny. Jak staromódní, přesto nálož luxusu.

Augustus ucítil parfém, za nímž se otočil a pohledem se setkal s madam Jullian'ny, která seděla jako správce recepční. Šibalsky se usmála, když se střetli.

Augustus zvedl koutek, zavrtěl si pro sebe hlavou a prošel otevřenými dveřmi, které Lazzer přidržoval jen a jen pro něj.

Madam Jullian'na pustila v noci Fenrise Wooda – a nikdo se to nedozví. Krásné to gesto.

Augustus nikdy neovlivnil fotografickou paměť svého psího společníka ve svém těle. Proto sebevědomě kráčel k autu, jehož značka a číslo auta na něj křičelo jako pomátlé.

Lazzer se raději nevyjadřoval, že král trefil k autu bez oznamu, proto nastoupil na stranu řidiče. Ve zpětném zrcátku se setkal s Augustem, jak si dělá pohodlí v zadní části auta. Zmateně nakrčil obočí.

„Jsi můj poslíček,“ pokrčil rameny Augustus, „ne kámoš.“

Lazzer si cosi zamručel pod nos.

Po celou cestu si král hrál s prstenem Podsvětí a vítal jakékoliv rozptýlení v podobě opilců, kteří se požduchovali o láhev ovocného čuča.

Sázkař si uhladil šedé vlasy, a popravil sako s límečkem košile. Pár minut nato Lazzer zastavil vozidlo, slušně zaparkoval a vypnul motor. Vylezl, obešel hromádku plechu a natáhl ruku, ovšem měl by poděkovat všem bohům, že mu ji Augustus nepřerazil dveřmi.

Král si prohlédl sídlo, ve kterém pobývalo Tiché podsvětí – hotel typický pro ženy. Honosná běloba se spousty květin, které by pánové normálně omočili a zahradnice by měly po práci. Ulité pro jemné bytosti jako byly ženy Tichého podsvětí – vše s grácií, kterou bral Diederick Franke na vědomí.

„Zapal si, zavolej si prostitutku, nebo si jeď pro pizzu,“ zvolal Augustus, když se od Lazzera vzdaloval. „Máš na to hodinu.“

Lazzer se zmateně zamračil a vykročil; jakmile to udělal, Augustus se prudce otočil a než Lazzer spatřil králův obličej, ocelová špička nože se zaryla do hlíny hned vedle Lazzerovy boty.

„Hodina,“ usmál se Augustus a oprášil si ruce. Jako by ho hod nožem nějak zašpinil.
Lazzer neměl na vybranou, musel ustoupit jako nějaké zatracené štěně.

Augustus neměl náladu obdivovat Frankeho apartmán, do kterého vrazil peníze. První, čeho si všiml, byl poloprázdný prostor, nekonečné množství rostlin s přehnanou bělobou, která mu vypalovala oči. Recepční, která se tvářila jako tichý zabiják, se na Augusta zamračila.

„Co potřebujete?“ zamumlala znechuceně. Určitě ji tahle práce mezi mladými kráskami z Tichého podsvětí nebavila.

Augustus nenápadně položil pravou ruku na pult, čímž ukázal prstem Podsvětí a zadíval se do dáli.

„Ruby-Rose.“ Vyvolal okolo sebe vůni vzrušeného psa, aby se mohl stát výjimečným hercem bez výčitek. Polovina dívek a žen z Tichého podsvětí pracovala na různých místech jako prostitutky s cílem chytat se všech informací. Recepční to musela vědět.