Aréna ticha a kostí (KOMPLETNÍ PŘEPIS)

1. Město bestií a medu | kapitola třináctá

Augustus neměl zapotřebí tajit své záměry. Ačkoliv byl sochou, ve které nelze ve většině případů číst, nyní dával své cíle zcela nenápadně najevo. Byl zády opřený o bývalý podnik Artemis v postranní uličce, mimo prostor, kudy vycházeli králové a královny.

Přestože na sobě měl nový oblek, který si koupil za nemalé peníze, bylo mu jedno, že ho ušpiní. Mohl mít na výběr dvě alternativy; nechat ho vyčistit, nebo si jednoduše koupit nový.

Má možnost si za peníze koupit moc – ne štěstí.

Stal se pro svět nepřítomným duchem, ani jehož mrazivá teplota nelaskala psí kožíšky. Také se dokonale ztratil i z dohledu Lazzera – což byl mimochodem úspěch vzhledem k tomu, že ocásek je velmi vkusné označení jeho doprovodu. Anebo jak řekl James: patolízal.

Lazzer Gone ale asi neuměl mistrně ovládat svůj čich, jinak by Augusta dávno našel. Možná byl Augustus až moc dobrý.

Když chtěl, uměl se stát hvězdou, středem pozornosti, ale také naopak nenápadným duchem beze jména. V obou případech však poslouchá, vytváří nebezpečné a bravurné smyčky, zatímco to od něj nikdo neočekává. Pasti, zlomyslné mapy.

Tma v uličce byla přerušována blikající led žárovkou nad ním – což na jeho vlasy vrhalo kupodivu umělecký stín; takřka děsivý. Vyblitá žluť obklopovala v pravidelných intervalech zdi, hladila poškozený beton, popelnice, ale hlavně zvýrazňovala skryté dveře – tajný východ, možná. Nebo kdysi, za vlády krále klacka, se jednalo o východ pro sexuálně vzrušené aktivity v činnosti anatomického hlediska.

Augustus se znechuceně ušklíbl. Ruce mohl mít zkřížené na hrudi, aby tak posílil svou autoritu, ale neudělal to. Místo toho si schoval hubené prsty s prstenem do kapes šedých kalhot. Nesnažil se schovat si pekelný šperk v Pekelném městě; jen se snížil hodností. Nechtěl být považován za arogantního zmetka s přetékajícím bankovním kontem již od prvního pohledu.

Působil uvolněně, přesto si nechal nějakou sílu v zásobě. Jen tak, kdyby náhodou. Ale věřil svým instinktům; je králem slov, nikoliv bitek. Přesto nehodlal polevit v ostražitosti, protože teď stojí u východu pro mecenášovy děti.

Každý zápasník je vzteklý, agresivní. Sebemenší mrknutí nebo špatný úsměv může vyvolat vzpouru.

Snad nebude mít Augustova polovička chuť provokovat. To by se mohl hned odstřelit.

Augustus si uvědomoval rizika; že klidně může skončit zmlácený někde u popelnic. Ta představa na jeho tváři vyvolala úsměv, sklopil bradu a pokrčil kolena. Stal se tanečníkem; měl vypracované tělo, štíhlé a vysoké. Přesto nevypadal na typ člověka, který obětuje po práci čas v posilovně.

Jen jedl zdravě – nebo se o to snažil.

Jako zástupce psa, který potřebuje pohyb, aktivitu a pořádnou dávku jídla, to byla smrtelná kombinace. Dieta. Ale kupodivu se Augustus cítil dobře – ani se mu o mase nezdálo. Ale měl pocit, že má silnější choutky zvrátit někomu život. O hodně víc, než když měl normální stravu.

Ale systematicky si udržoval štíhlou postavu, protože je neustále v pohybu. Aktivní pes, který nevydrží na jednom místě. Aljašský malamut, který potřebuje pozornost, pohyb, aktivitu. Každý člověk se psí duší je svým způsobem dobře stavěný – pokud se o sebe dobře stará, samozřejmě.

Obyčejně vždy vymyslel, jak se zabavit. Znal psího vojáka ve své duši, který touží po akčnosti, divadelních hrách, něčem poutavém a nejlépe šíleném. Tak, aby mohl manipulovat s lidskými vlasci osudu; přesně jak učinil ve VIP sekci s Ruby-Rose a Lazzerem. U Ruby-Rose předpovídal její prohru hned, jakmile ucítil parfém Bílé růže. U Lazzera to nečekal, ale přizpůsobil se akci, kdy poznal, jak věrný Diederickovi vlastně je. Využil toho.