Z cigaretového kouře - Adlock

Hraj se mnou

Thomas Bradley byl inteligentní člověk. Alespoň to o sobě mínil a s takovým přístupem k životu a sobě samému také tak vždy jednal. V jeho nikterak skromné povaze a jistých ambicích bylo však cosi imponujícího lidem, obchodníkům, se kterými se setkával, a tak, ač s jeho názory zprvu nemuseli souhlasit, nakonec oni nebyli ti, kdo opouštěli jeho kancelář s nelichotivým utroušením. Akcie i nabídky stoupaly, a možná za to mohla léta zkušeností a marnivého dívání se přes mlžné brýle obchodníka, nebo prostě jen Ta Žena.

Holmesovy rozkazy zněly vcelku jasně.

„Ještě dnes byste se měla vrátit do práce, slečno Adlerová," řekl jí poté, co spolu dopili čaj a Irene mu byla schopná pomoct ujasnit drobné neurčité detaily jejích zápisů. Tkvěl na úplných maličkostech a dravý odlesk predátora v jeho očích značil, že má v hlavě další z jeho šílených nápadů. Nejspíš se ho dozví až na poslední chvíli. „Mám pro vás vytvořený seznam informací, které si potřebuji nahrát."

„O Moriartym ani Moranovi nic neví," oponovala, „je to pro něj pouze další obchodník, další výnos financí, když se dodrží dohoda. Zná jen krycí jméno firmy, ale nikdy se s příjemcem osobně nesetkal."

„Myslím, že vašeho šéfa podceňujete. Chci si být jistý, že mi neunikne ani setina jeho informací."

„Nám, chcete říct."

„Ovšem," zatvářil se ironicky Holmes, „ale má práce spočívá v něčem trochu odlišném, než ta vaše. Já sbírám informace a plánuji dál, jak získat další. Mým úkolem je dostat nás k Moranovi a všem dalším nájemným odstřelovačům Moriartyho, veškerým lidem v jeho úzkém kruhu, kteří jsou schopní nést síť a dokončit svůj úkol i bez Jamese Moriartyho. A vy zneškodňujete všechny naše prostředky - Bradleyho, Davise - mažete naše stopy."

„Kde se vzal souhlas druhé strany, pane Holmesi?" překřížila si ruce na prsou. V očích se odrážel hněv, umíněná svéhlavost proti jeho egoismu, rty měla sepjaté v úzké čárce. „Snad nemusím zmiňovat, jaké poměry tu mezi námi panují. Nejsem váš přítel, nejsem doktor Watson, ani ten rezignující inspektor, jehož jméno netuším, kdo za vámi bude se svěšeným ocasem šlapat jak pes. Pokud mám jít do takového risku přijít o práci a v krajním případě i o život, protože vás oba známe, chci být v tomhle byznysu partnerem. Ne zaměstnancem - to si uvědomte."

Sherlock byl také naštvaný, alespoň tolik o něm vypovídaly tvrdé rysy a semknuté obočí. Ale možná jen proto, že jeho přirozená mužská pýcha a nadutost našla konečně natolik houževnatého protivníka, aby mu byl schopen odporovat. Racionálně s ním nesouhlasit a přitom tím nezakrývat jen nekonečnou závist jeho inteligence.

Nikdy se nenecháte uvést do nevýhody. Jste o krok napřed, zašklebil se v duchu kysele, vždy alespoň o krok.

„Bez urážky k vašemu intelektu vám stále mnoho detailů uniká, slečno Adlerová. Řekněme, že vaší dedukční schopnosti chybí nutná praxe. A já si musím být jistý."

„Mám to chápat tak, že dostanu mikrofon? Špehovací štěnici?"

Mělo to svůj smysl, ovšem. Ani ona nemohla zavírat oči před tím, že každý z nich jel v jiných stopách, byl mistrem v jiném oboru. Chtěla - musela Moriartyho síť zničit, vždyť nehledě peněz, znalostí, dokonce ani tajnému obdivu k jeho tajemné a zvrácené osobě - na kolik je svět silný, nést břímě takového zla? Ta Žena nebyla hodná, nebyla ve většině případů ani soucitná, jen šelma a predátor. Ale byla prostě žena, a přírodu ani člověk svou vůli nezastaví. Existovat na dojmech a sentimentu je jejich přirozenost. A navíc - Sherlock.