Z cigaretového kouře - Adlock

Pod škraboškou

Seděla tam předlouhé minuty, než se všechny rozpálené slzy vsákly do oblečení a Irene byla konečně schopná vstát a vidět.

Rozhlédla se. Prošla bytem. Všechno jako by jen snila.

Pryč.. je pryč.

..Proč Sherlocku? Proč odcházíš?

A dně duše pípl hlásek, který by Irene nejraději umlčela navždy. Vlezle napovídal, že to ona byla ta vinná.

Jsem, Sherlocku?

Telefon byla první volba, která ji napadla. Těžkým a váhavým krokem jej sebrala z nočního stolku, prošla kontakty, jediný nepojmenovaný.

Sherlock.

Park na 32nd Avenue. Teď hned. Musíme si promluvit. - I.A.

Netušila, jestli odepíše. Protože stejně tak netušila, co protkalo detektivovu mysl, co přivedlo myšlenku odejít. Byl tu a najednou ne. Jediná chvíle, horký vzduch, horká těla, dotek jeho dlaně na boku, který spojoval tu poslední propast mezi nimi.

Ne. Tu poslední ne.

Přiblížil se oslňující a všespalující a pak se náhle odtáhl a nechal vlát Irene ve vzduchoprázdnu,

Zašla daleko, že? Nechala se unést, nechala emoce vládnout nad vším, co bylo svaté chladné mysli detektiva.

..Kdybych se přiblížila, kdybych jednou jedinkrát přitiskla rty k chladné pokožce, k plným rtům.. zůstal bys? Nebo by ses odtáhl, s opovržením, že překračujeme pravidla, že co jednou bylo, nemusí být.

..Už to alespoň vím.

A bolelo to. Bolelo to tak moc, jak jen zklamání ze sebe samotného může.

Odešel.

A zatímco se převlékala do kalhot a kabátu, česala vlasy a snažila se tvářit nezávazně, jako když se žena chystá vyjít sobotní poledne mezi lidi, mobil byl mrtvý. Bez odezvy.

Vyšla ze dveří, zamkla, zkontrolovala telefon. Nastoupila do taxíku, řekla adresu, zkontrolovala telefon. Vystoupila dvě ulice od parku, zaplatila.

Zkontrolovala telefon.

A nic.

Proč bys to dělal? Proč bys odešel?.. bez ohledu na mě, odkdy velký detektiv odchází od nedokončené práce?

Zavibrování příchodu zprávy rozechvělo celé její tělo. Jenomže netušila jakým pocitem.

Omlouvám se, není to možné. Již kupuji letenku do Los Angeles, za hodinu odlétám. Sbohem, slečno Adlerová. - S.H.

Jen tak jako nic, prosté oznámení. Srdce ohromením zamrzlo.

Ne... vždyť ne. Nemohl to myslet vážně. Zas nějaká hra, Sherlocku?

Lžete. Nemáte platební kartu a tak vysoký obnos sotva nosíte po kapsách. 32nd Avenue, promluvme si.

Chvíli uvažovala, než si odevzdaně povzdechla a dopsala:

Prosím. - I.A.

Trvalo to sotva chvilku, než doopravdy odepsal.

Mýlíte se. Je mi líto. - S.H.

Asi ji spadla nevěřícností čelist na zem. Zuřivým krokem se rozešla ulicí.

Dobře. Takže hodina, říkáte. Bohatě stačí na to, abych vás donutila říct, proč náhle taková změna postoje. Čekejte mě. - I.A.