Z cigaretového kouře - Adlock

Provázky

Bylo to poněkud zvláštní. To předepsané blízko těsného držení, vídeňský valčík, svůdný a elegantní, přesto tolik cizí. Trošku to postrádalo své napětí, když jste netančili ve správném náručí.

Hudba se zpomalila, noví partneři. Muž s platinovou patkou se uklonil, usmál, Irene jeho gesto v jistém odměření a únavě zopakovala. Měla by najít Toma a konečně odejít, tak, jak mu to slíbila.

Jenže v davu skrytých tváří se jeho světlé vlasy ztrácely.

Beztak je zas tolik zapáleně nehledala.

Zleva se k ní blížil tanečník. Tmavovlasý, s vousy upravenějšími než účesy většiny žen. Pod černostříbrnou maskou cítila propalující pohled temných očí, drobný poloúsměv rtů. Dva kroky od ní se zastavil. A ruku k ní natáhnout nestihl.

Byla lapena jiným. Vysoký, štíhlý. Vzal ji za dlaň, uklonil se. Aniž by vzhlédla do tváře, aniž by stihl on sám cokoliv říct, hudba začala hrát. Neslušelo se odmítnout.

Vždyť to bylo jedno.

Drobně se usmála, vložila svou ruku do jeho štíhlé bledé, ztratila se v okamžiku. Druhou přesně pod deltový sval, na míru střižené sako se drobně zhrnulo, jak muž pozvedl loket do perfektního rámě, přitáhl si ženu blíž. Dotek jeho hrudi, látka pouzdrových šatů se otřela o kalhoty. Sotva pět centimetrů, teplo těla a pevné objetí, udeřila ji do nosu kolínská.

Ne...

Irene se zachvěla, vydechla. A vzápětí musela zavřít oči.

Ne, ne, tuhle ne. Ze všech vůní na světě, tuhle ne..

Vdechla ji. Byla všude. On také. Jeho ruce, jeho tělo. Jako by bylo všude kolem ní.

..Ne, hlesla v duchu prosebně.

Muž vykročil do jejího prostoru, Irene se pokusila nést stejně ladně jako předtím, jako by to nebylo tolik povědomé a tolik ironické, tančit stejně nezávazně jako celý večer.

Nešlo to. Ta vůně byla všude, nabádala čichové buňky soustředit se jen a jen na ni, přiblížit se, ztratit se v ni.

Kolínská, decentní závan mentolu a cigaret.

Trhaně vydechla.

Propadáš sentimentálním iluzím v objetí jiného muže? protáhl škodolibý hlásek, jak staré je to? Dva roky?

Irene, Irene. Ach, ty se nepoučíš ze svých chyb.

Protože bylo špatně úplně vše. Jeho výška, pevnost jeho objetí i tolik štíhlé hebké prsty, které s takovou něhou držely její dlaň.

To proto zírala přes jeho rameno a ze všech sil se soustředila na třídobý rytmus valčíku, nevnímala horký dech na tváři, nevnímala doteky těl. Jen aby v okamžiku neutekla pryč.

Protože rozpadlé srdce tělo nepodpoří.

Ucítila to zprvu tak hebké, tak váhavé. Drobné polaskání palce přes klouby jejích prstů. A pak ruka na zádech. Z polohy pod lopatkou se dlaň přesunula k pasu a zase zpět, pohlazení po nahé pokožce odhalených zad, vsunul konečky prstů pod látku. Z pěti centimetrů se staly náhle dva.

Chtěla se odtáhnou, chtěla naznačit muži, že překračování osobních hranic je příliš-

Než vydechl. A po pohlazení dechu u jejího ucha zazněl hedvábně hebký baryton. Zastavil proud krve, zastavil vnímání smyslů.

„Jste velmi obstojná tanečnice, slečno Adlerová." Škraboška zaškrábala na tváři.

Vypadla z rytmu, otevřela ústa, zřejmě. Do plic se vzduch nedostal.