Rozkoš

Masakr

Maso. Hlad. Krev. Žízeň. Maso. Chtíč. Krev. Znechucení. Jídlo. Požehnání.

Něco podobného jí prolétávalo hlavou, když se zastavila na kraji útesu a vyskočila do výšky, aby se co nejrychleji dostala na vrcholek útesu. Poháněla ji nepředstavitelně velká touha. S každým dalším skokem se jí z pusy vydral nelidský zvuk spolu s hromadou slin. Pomalu začínala bláznit. Už je dokonce i cítila. Věděla, že si jí nevšimli a to jí donutilo začít se smát. Kdyby neměla ten debilní plášť, byla by tam za chviličku, ale teď, když ho za sebou musí vláčet, je akorát více rozladěná a to se těm pannám asi nebude líbit.

.

I když se přemáhal, jak jen mohl, aby dívku neztratil z očí, stále se od něj vzdalovala. Nevěděl, proč jí následuje, ale tušil, že se tam nahoře na útesu stane něco hrozného a to nechtěl za žádnou cenu dopustit. Nebo jinak. Tak nějak tušil, že kdyby se jí připletl do cesty, nepochybně by za to zaplatil vlastním životem a chtěl jen vidět, co bude provádět.

Sledoval ji, jak zrychluje. Jak skáče stále dál a dál. A jak si pomáhá i rukama. A tu náhle vyskočila tak vysoko, že ji ztratil z dohledu. I když se snažil plavat nejrychleji, jak jen mohl, už ji nespatřil. Jedinou známkou toho, že skáče hopity hop ze skalky na skalku, byly kameny, které se oddělovaly od ostatních a plachtily vodou dolů. A pak se to rozeznělo. Když to uslyšel, ztuhla mu krev v žilách. Ptáte se proč? Protože moc dobře věděl, komu ten obvykle roztomilý, teď vyšinutý smích patří.

Mlč. Mlč.. Mlč... Mlč už! ječel na ni. Teda myslel si, že na ni řval, ale on jen mlčel a naslouchal tomu hrůzunahánějícímu smíchu plného nekonečné rozkoše. Tak takhle to vypadá, když se lidé smějí? Prožívají snad jiné emoce, než Oceové? Cítí snad jinak, než my?

Ani si to neuvědomil a už tam byl. Právě se schovával za jedním obrovským kamenem porostlým chaluhami a pozorně sledoval, jak se situace vyvíjí. Oči měl celou dobu vykulené plné strachu a zděšení. To, že se třásl si uvědomil teprve potom, co ten masakr skončil.

.

Chyběl jí už jen jeden poslední skok, aby se dostala za svým cílem- švédským stolem ve stylu sněz kolik můžeš. Už jen dopadla na poslední kámen a nevídanou rychlostí vystřelila skoro pset metrů nad svoji večeři. Nikdo si ji nevšiml. A jestli ano, museli si myslet, že to je jen rejnok. Tak aspoň že ten blbej plášť na něco je, pomyslela si těsně předtím, než ji pohltil její cit lovce.

Tak miláčci. Teď si pusťte video.

Je jich pět. Jedna samice a čtyři samci. Samice v sobě uchovává mládě- dalšího samce-, které není ani měsíc staré. Jen dva samci jsou dospělí. Ti zbylí dva jsou stále mláďata. Kdo je ale nejlepší kořist?

Otec? Málo masa, hodně tuku, bledý, starý, určitě nebude chutný. Jen z jeho pachu se mi dělá zle. OTEC: ZAMÍTNUT.

Nejstarší syn? Dobře vyvinuté svaly, kvalitní a mladé maso, ploutev na třikrát zlomená, zpomalený organismus, snadno lámavé kosti, snadný terč. Jen od pohledu nevábný. NEJSTARŠÍ SYN: ZAMÍTNUT.

Mladší synové? Mladé maso, zdatní plavci, jsou dva, moc mladí, moc energie, zcela nevyvinutí, hloupí, bezproblémoví, unavení, oškliví. Podle toho, jak se chovají se ještě plně neosamostatnili od matky. MLADŠÍ SYNOVÉ: ZAMÍTNUTI.

Matka s plodem? Mladá, silná, zkušená, houževnatá, plná prospívajících živin, maso nezašlé, zvyklé na plod, středně vysoká, dobře vyvinutý mozek. Už se mi sbíhají slyny. MATKA S PLODEM: PŘIJATO.