Rozkoš

Jako bez života

Dívka jen tak proplouvala vzduchem se svým tanečním partnerem a vůbec ji nezajímalo okolní dění. Vždy když skončila jakákoli píseň, ovinula své paže okolo krku svého tanečníka a zabořila mu hlavu do hrudi. Měla pocit, že se jí v jeho náručí nemůže nic stát.

A pak jí někdo poklepal na rameno. Neochotně se tedy odtrhla od svého tanečníka a podívala se na toho, kdo vyrušil její bdění. ,,Hmmm. Co potřebuješ, Eleckt? Stalo se něco?"

Loutka zavrtěla hlavou a zatahala ji za rukáv. Když to dívka stále nechápala, prostě jí loutka od jejího tanečníka odtrhla a dovlekla ji k houslím. Rukama předvedla, že hraje na housle a pak ukázala na dívku. Ta jen pokývala hlavou a převzala je od loutky, která doteď hrála jak nejlépe jen mohla. Jak to tak ale vypadalo, někteří s jejím výkonem úplně spokojení nebyli.

Dívka chvíli přemýšlela, co by měla hrát dál, ale než se obecenstvo nadálo z houslí se znovu začaly linout ty přenádherné zvuky, ale tentokrát byli svižnější, rytmičtější a veselejší . Člověk hned poznal, že se jedná o nějakou pirátskou píseň podanou sice úplně jinym stylem, než jak se obvykle podává, ale i přes to svým způsobem překrásnou.

[Lidi! Tu si pusťte Linsday! Ta písnička je naprosto boží a člověk to dokonale procítí!]

Když dohrála, předala housle loutce oděné v bardském kroji a ta začala hrát snad ještě lépe, než velitelka sama. Člověk si už nemohl být jistý, jestli v tom má dívka vůbec nějaké prsty. Protože takhle dobrá hudba se dala hrát jen s dlouholetou praxí a jak to tak vypadalo i dívka byla z kvality bardova hraní příjemně překvapena. Dívka možná tušila, že má loutka šikovné prsty a možná právě proto si loutka housle tak ochotně vzala a začala hrát. Ale kdo ví, jak to bylo?

Dívka vzala Eleckt do středu všeho dění a začala se s ní točit dokola jako malá praštěná holčička. Eleckt měla tanec hluboko v sobě, a proto poskakovala a pohupovala se přesně do rytmu hudby. Ostatní loutky dupaly a tleskaly do rytmu. Nikdo by pravděpodobně nevěřil, že ty loutky ve skutečnosti nebyli živé a celý svůj posmrtný život byli někým ovládané. Možná vás to překvapí, ale nebyla to dívka kdo je tak šikovně ovládal, jak si muž myslel. V tento moment loutky totiž neovládal nikdo.  Muž byl ovšem zabraný do jiných věcí (šmírování) a nedával pořádný pozor na to, co se s jeho láskama momentálně dělo.

Eleckt v rukách držela pirátský klobouk a točila se s ním dokola jako kdyby vyrůstala celý svůj život na pirátské lodi. Její pohyby byli tak přirozené, jako kdyby se zrodila při znění nějaké překrásné hudby. Na tváři jí hrál ten nejkrásnější úsměv, který kdy Eleckt dokázala na svých rtech vykouzlit. Dívka si zas přidržovala šaty obouma rukama a nemotorně tančila a dupala do rytmu hudby.

Dívky si tanec užívaly a ani si nevšimly, že se na parketu objevil ten muž. Nikdo si ho nevšímal. Všichni byli zaujatí hudbou a těmi krásnými tanečnicemi, které se spolu točily do kola a nabádaly tím ostatní k pohybu. Ten muž se pomalu ale jistě plížil ke své nové loutce, protože už před tím si všimnul, jak je malátná a jak kulhá na pravou nohu. Bolelo ho, když se musel dívat na to, jak předstírá, že si všechnu tu zábavu dokonale užívá a snaží se nevypadat unaveně, i když bylo jasné, že jí ta bolest vysiluje.

Chybělo mu jen pár metrů k tomu, aby se k ní dostal, když tu se dívce zamotaly nohy, a protože se lekla, vyděšeně vypískla a všechny tím vystrašila. I hudba přestala hrát. Všichni vyjeveně zírali na dívku, jak celá vyčerpaná jen tak pluje ve vodě k zemi a jak ji ten muž opatrně chytá do náruče a tiskne si ji k sobě.

.

Muž houpal dívku ve svých rukách a snažil se sám sebe přesvědčit, že je dívka v pořádku a že jen spí a za chvíli se zase probudí. Jako kdyby to byla pravda. Že by přeci jen nebyla schopná dýchat pod vodou a on prostě jen utopil dalšího člověka? Znamenalo to, že se z toho, jak byl věčně sám už konečně zbláznil?

Nebuď blbej! Vždyť se už pěknou chvíli nehejbe! Jak sem to jen mohl dopustit? Kolik jí tak mohlo být? 16? 17? To už je asi jedno, co? Vždyť sem pod vodu stáhnul už pěknou řádku lidí a nikdy mi to nevadilo! Tak proč se teď cítím tak unaveně a smutně? Byla to přece jen moje panenka! Ty se prostě jednou za čas rozbijou! Není to žádná ztráta! Tak si prostě seženu jinou! Nic se nestane!

Uvnitř ale věděl, že se mu ani s další panenkou neudělá líp. Věděl, že tahle dívka mohla být jen jedna jediná. Žádná už nebude taková. Taková živá.

.

Ze spaní ho probral polibek. Prudce otevřel oči a zíral na tu dívku, jak se k němu lísá a spokojeně přede. Její vlasy mu zavadily o rty a to ho probralo ze spaní. Nevěřícně dívku pozoroval a pak si ji k sobě pevně přitisknul. Byla tak drobná a tak zranitelná. Ale nevypadalo to, že by žila, i když se hýbala a vydávala všelijaké zvuky. Muž si ji k sobě přivinul a znovu usnul. Doufal, že až se dívka vzbudí, potvrdí mu, že je jeho hlava stále ještě v pořádku. Opravdu doufal.