Rozkoš

Nedokonalosti

Sin nikdy nebyla dobrá v ručních pracích. Samozřejmě nebyla špatná jen v tom. Neuměla spoustu věci, ale ruční práce jí tak nějak šli nejhůře. A nejvíc ze všeho jí nešlo šití. Sin totiž nikdy pořádně nepochopila koncept šití. Část její rodiny se jí to snažila naučit, ale bezúspěšně. Ona s tím teda žádnej problém neměla, protože se vždycky našel někdo, kdo to mohl udělat za ní. Momentálně se ale nikdo takový v okolí nenacházel, což Sin všechno nesmírně ztěžovalo.

Jak to tak vypadalo, Gino nebyl šťastný, když si hrála s šatníkem jeho panenek. Nejdříve si z toho nic nedělala, protože si nemyslela, že mu to tak vadí. To teprve za nějakou dobu přišla na to, že některé šaty z šatníků panenek zmizely a nacházejí se v Ginově pokoji schované v tom nejzalehlejším rohu jeho šatníku, začalo jí pomalu docházet, že s tím co dělala moc spokojený nebyl. Když na to přišla, neskutečně se zastyděla. Protože si na nic nestěžoval, měla pocit, že jí tím ne asi úplně podporuje, ale nikdy by jí nenapadlo, že mu to tolik vadí.

A proto mu to chtěla nějak vynahradit. Nejdřív se jí to zdálo jako úžasný nápad. Čekala tedy na moment, kdy Gino zmizí z domu, aby mohla uskutečnit svůj naprosto nepromyšlený plán. Sin si totiž myslela, že když do ruky vezme jehlu s nití a dá se do práce, zčistajasna se z ní stane ta nejlepší švadlena skrz naskrz celým oceánem. Což se samozřejmě vůbec nestalo, když se do toho pustila. Sin ten den zjistila, že vlastně vůbec netuší, jak se jehla s nití používá.

Divili by jste se, ale tento fakt jí nedonutil pozastavit se a říct si: ,,Tohle nepůjde - čili bych toho mohla nechat, abych to ještě nezhoršila" Naneštěstí Sin nepatřila mezi ty myslící typy lidí. Ona vždy konala před tím, než jí vlastně došlo, co se chystala udělat. A stejně to udělala teď. Nejdřív se všechno zdálo být v pořádku a asi to tak chvíli i bylo, tedy aspoň do chvíle, kdy se Sin rozhodla, že jí to vcelku de a že by už tak dost poničené šaty mohla ještě vylepšit, což byl příšerný nápad. Ne že by si to Sin uvědomila. To by bylo až moc jednoduchý.

.

Gino nebyl zmatený. To se mu stávalo málo. I když něčemu nerozuměl, většinu času se aspoň snažil problém na ruce nějak rozebrat, aby to někdy v budoucnu mohl pochopit. Momentálně si ale nebyl jistý tím, že stoprocentně ví, co dělá. Byly to už dva týdny od toho masakru na vrcholku Hlubiny. Jeho vztah ze Sin nebyl komplikovaný - on ji miloval jako jednu ze svých panenek a ona mu byla vděčná za to, že jí neodsuzoval za to, co je zač. V jistém smyslu by se tomu dalo říkat přátelství.  Pravděpodobně. A to bylo matoucí.

Gino nebyl sexuálně frustrovaný. To se mu nestalo snad ještě nikdy. Na to měl svoje panenky. Jednou za čas si vždy vybral jednu panenku a ve svém pokoji prozkoumal každou část jejího těla. Miloval ten pocit, když je posléze držel ve své náruči a věděl, že patří jemu. Když věděl, že si s nimi může dělat cokoli jenom chce a ony mu v tom nijak nezabrání. Když si s nimi užíval, byl králem, zvířetem a tím jediným na světě. Ale od doby, co se v jeho domě věčně pohybovala další osoba, neměl odvahu se do něčeho takového pouštět. Zvlášť když věděl, že jeho pelešení mohlo klidně trvat i několik dní. Takže ano. Gino byl sexuálně frustrovaný.

A být trošku zmatený a ještě k tomu se nutně potřebovat s někym vyspat rozhodně nebyla hezká kombinace. A bohužel nevěděl, jak tento problém nějak vyřešit. Proto se nakonec Loutkář rozhodl obrátit na někoho, o kom věděl, že by mu nevadilo s tímto problémem pomoci. Takže se jednoho rána, když už svoje vnitřní démony nebyl schopný dál ignorovat, rozhodl se tedy navštívit Skleněný dům. Mohl jen doufat, že mu Siréna bude ochotná propůjčit svoje služby.

Dnes se naštěstí za přepážkou nacházela mnohem milejší recepční než jaká tam byla minule, což Gino ocenil. Netrvalo to dlouho a Loutkář už nedočkavě pobýval před Siréninou celou. Překvapilo ho to, ale dnes byl několikanásobně nervóznější než když tu byl minule. Namlouval si, že za to může jeho momentální stav, kdy ho vzrušovalo prakticky všechno, na co se podíval. Proto taky ani nezaváhal, když Siréna konečně otevřela ty obrovský pronikavý oči, a nemotorně vplul do její cely.

Nevrhli se na sebe hned. Začalo to pomalu. Jejich doteky byly jen letmé a netrvaly déle než pár sekund. Kroužili kolem sebe jako dvě šelmy čekající, až se ten druhý poddá a nechá se vzít tím druhým. Byla to dlouhá a nervy deroucí předehra, ale o to byla důležitější. Tento rozhovor měl rozhodnout, kdo je v jejich vztahu alfa. Muselo se určit, kdo bude vést celou nadcházející bitvu.

Siréna na to šla chytře. Snažila se Gina vyprovokovat, když si všimla, v jakém stavu se to právě nachází. Celou dobu se na něj svůdně usmívala a opatrně hýbala svými křídly aby ho vyprovokovala. Netrvalo dlouho a Gino se jejímu volání nakonec podvolil. Kdyby tato předehra trvala jen o chvilku déle, asi by se zbláznil. A to by potom asi nedopadlo dobře.

.

Sin si neuvědomovala, kolik času uběhlo od doby, co Gino odešel. Přišlo jí,jako kdyby čas vůbec neexistoval, když byla zabraná do práce. Snažila se jak nejlíp mohla, aby Ginovi udělala radost. I když věděla, že její schopnosti v šití ty jeho asi nikdy nepředčí, doufala, že jí aspoň odpustí za všechny ty šaty, které předtím zničila. Celou dobu, co pracovala si broukala a když už jí od sedění začaly bolet nohy, začala se vznášet vodou. Nikdy by to asi nepřiznala, ale šití jí začalo opravdu bavit. I když se stále píchala do prstů neměla chuť toho všeho nechat.

Začalo jí to bavit tak, že úplně přestala vnímat svoje okolí. Ani si neuvědomila, že Gino vplul do síně a zahloubaně ji pozoroval. Všimla si ho teprve tehdy, když do něj omylem nabourala. Při kontaktu s jeho slizkou rybí kůží jí po těle vyskákala husí kůže. Opatrně se na něj otočila, aby zjistila, jestli se na ni zlobí za ten bordel, který všude udělala a když zjistila, že se na ní unaveně usmívá, otočila se k němu čelem a zabořila mu obličej do vlasů.

,,Vítej doma," zašeptala mu do ucha a hned poté usnula.