Nenávist? || Dramione

16. Kapitola

Pohled Draca:

Ráno jsem se probudil a už od rána jsem neměl dobrou náladu. Věděl jsem, že budu muset odjet na dobu neurčitou. Neštvalo mě, že pojedu pryč kvůli škole, protože já už to stejně všechno věděl od otce. Ale štvalo mě to kvůli Hermioně. Jak dlouho jí neuvidím? Jak dlouho neuslyším její hlas? 

Asi hodinu jsem tak ležel v posteli a přemýšlel o nesmyslech. Pak jsem si řekl, že by jsem už mohl vstanout a jít si zabalit. Když jsem se zvedl z postele tak jsem zakopnul o nějakou věc. Otočil jsem se a tam stála krabice s mým jménem. Na stole jsem nahmatal nůžky aniž bych spustil oči z krabice. Rychlým tahem jsem proříznul lepící pásku na horní části krabice. Otevřel jsem jí a tam ležela nějaká věc zabalená ještě v nějakém šustivém papíru. Oddělal jsem papír a tam byl společenský kabát. Než jsem si stihnul položit otázku na co mi někdo poslal společenský kabát tak jsem našel na boku krabice malý složený papírek. Rozložil jsem ho a podíval se podpis. Matka. No to jsem si mohl myslet. A tak jsem začal číst ,,Draco tady ti posílám společenský kabát dnes k nám příjde vzácná návštěva tak ať nebudíš moc povyku, že vypadáš jak oškubanec, když jsi z Malfoyovic rodiny. Vem si ho dnes jak se budeš přemisťovat. Matka." Noo tak to je super teda. Jsem zvědavý kdo tam zase přileze. No nic jdu si nachystat věci. V tu ránu jsem se zvedl a šel si dát do batohu vše co budu asi potřebovat. 

Asi za hodinu a půl jsem měl vše nachystané a šel jsem se do Velké Síně najíst. Jelikož jsem celou dobu přemýšlel nad tím kdo k nám asi příjde tak jsem nevěnoval pozornost tomu, že do Velké Síně přišla Pansy Parkinsonová. Sedla si hned naproti mě a něco zase žvanila. Nevěnoval jsem jí pozornost do doby kdy po mě hodila kukuřici. ,, Co je sakra?" vyštěkl jsem na ní. ,,Nic ty zamilovaná želatino" ,, Aspoň mě poslouchej když na tebe mluvím." řekla svým nadřazeným tónem Pansy. ,, A to jako proč? Hej seber se a běž si otravovat vidličky na stole a mě nech na pokoji. Ano? Děkuji" řekl jsem jedním dechem a ona se na mě podívala jen takovým naštvaným pohledem a řekla ,,až si uvědomíš nebo zjistíš pár věcí tak budeš ještě za mě rád" a s těmi slovy odešla. Tohle mi začalo vrtat hlavou. Jak jako až zjistíš pár věcí tak ti budu dobrá? To znělo jakoby věděla něco víc než já. Ale pokud vím tak ona a Zabini by měli jet taky dnes. Vždycky byli u všeho i když mi to otec nepsal v tom dopise. No uvidíme. Vůbec by mi nevadilo kdyby teď u toho vyjímečně nebyli. Najednou se mi myšlenky změnily na Hermionu, kterou jsem zahlédl vcházet do Velké Síně. Počkat. Co ona tady dělá tak brzo. Tak tady se dnes děje až moc špatných věcí. Budu jí schválně sledovat co bude dělat. Pak jsem se pustil do svých lupínek s mlíkem, Ale pořád jsem po očku sledoval co bude dělat. Šla si normálně sednout a jíst. No dobře ty paní nenápadná přede mnou se neschováš. 

Po jídle se zvedla a šla směr Brumbálova kancelář. Samozřejmě jsem jí sledoval. Co ta moje agentka provedla, že šla za Brumbálem. No nic počkám tady na ní. Zalezl jsem si za roh tak aby mě kolemjdoucí lidi až tak moc neviděli. A čekám. A čekám. A čekám. A pořád čekám. Asi po půl hodině konečně vyšla. Prošla kolem mě, ale jak jsem si toho všimnul tak jsem pohotovým pohybem stáhl jí a i sebe do nejbližší prázdné třídy. ,,Co to děláš prosím tě? Co když nás někdo uvidí?" Hned vychrlila. ,,Kašli na to kdo nás uvidí a radši mi řekni co si dělala u Brumbála?". Její výraz mluvil za vše. Nečekala, že by jsem jí sledoval. ,,Nic jen jsem se musela omluvit na dobu neurčitou. Odjíždím večer na důležitou cestu na stáž do Německa." Cože? Ona mi jede do Německa? Ach jo tak to bude ještě horší než jsem si myslel, že to hrozné být může. ,,No dobře no. Já už se lekl, že tě začínám kazit." řekl jsem a v tu chvíli jsme se zasmáli oba. ,,Dobře tak nic já už musím jít Draco měj se" řekla Hermiona a vyšla tím svým poskakujícím krokem ven. Hned po ní jsem vyšel já. Šel jsem do sklepení do svého pokoje. V pokoji jsem si lehnul na postel a četl jsem si svou oblíbenou knížku. 

Asi po dvou hodinách jsem se podíval na hodiny a tam bylo 11:30. Ach jo pomyslel jsem si. Za chvíli budu muset se přemístit do našeho sídla. ,,To bude zase opruz. Ale tak jako co s tím nadělám. No nic jdu se obléct. Vezmu si věci a jdeme  se přemístit." pomyslel jsem si. Potom co jsem se oblékl jsem si sebral všechny věci a šel jsem na Bradavický dvůr. Než jsem se stihnul přemístit tak jsem viděl Hermionu jak šla nějak tady taky. A přemístila se dřív než já. Asi si mě nevšimla. Ale však ona říkala že jede až večer. Tak kam tak pospíchala a proč se přemístila teď? No doma jí napíšu. Tak a teď letíme.

Přemístil jsem se na naší zahradu. Vešel jsem do domu a už jsem cítil tu známou vůní skořice s jablkem a pomerančem. Krásná vůně. Ale to je tak jediné co tady je krásného. Šel jsem velkou chodbou až jsem dorazil k velkým mahagonovým dveřím. Otevřel jsem je a ocitl jsem se v obýváku. Byl tam velký dlouhý stůl a kolem něho bylo 20 židlí. Na jednom konci seděla matka a na tom druhém otec. Jak jinak. ,,Aaaaaa Draco už jsi tady výborně." pronesla matka. ,,Vypadáš čím dál tím hůř synu. Ta škola je hrozná. Říkal jsem aby šel na lepší. "řekl jeho tónem otec. Ach jo ať už to mám z krku. ,,Jdu do pokoje" ,,Dobře" řekla matka ,,Vrať se o půl 2 dolů" řekl otec tím svým nafoukaným a nadřazeným tónem otec. ,,Fajn" odsekl jsem a už jsem si to kráčel ven z obýváku a hned po schodem nahoru do svého pokoje. Lehnul jsem si na postel a přemýšlel co budu dělat. Pak jsem si vzpomněl na Hermionu jak se přemístila a rozhodl jsem se jí napsat. Vzal jsem pergamen a brk a psal jsem. Hned jak jsem to dopsal tak jsem poslal sovu aby jí to donesla. Pak jsem si vzal knížku a celou dobu si četl. Byla jedna hodina když jsem se rozhodl se jít osprchovat. Vzal jsem si čisté prádlo a šel jsem do koupelny. Dal jsem si dlouhou sprchu a asi za 5 minut půl druhé jsem šel dolů.

Dole jsem si sednul do křesla v obyváku a čekal jsem co se bude dít. Začali se tady slézat spousta smrtijedů. Každý si sedal ke stolu jako by věděli kam si sednout. Bylo asi 10minut po druhé hodině kdy se rozrazily dveře a vešel pán zla. Usadil se v jednom ze dvou čel stolu. A začal mluvit o tom jak musíme zničit Pottera a já nevím co všechno. A pak pronesl větu co mě zarazila. ,, Dnes vám představím svou utajovanou dceru. " celým obyvákem se rozezněl šepot a ruch a já na něho civěl jak kdyby se mu právě vytvořila druhá hlava. (Samozřejmě bez nosu).  ,,Takže všichni kdo to nesmí vědět ven. " Rodiče se na mě podívali a já pochopil že musím ven. Zvedl jsem se a šel na chodbu, ale jak jsem vyšel tak jsem hned do někoho vrazil. Byla to jemná, menší postava s kapucí na hlavě. Ale z pod kapuce jí vylézal jeden rezavý pramínek a ještě navíc kudrnatý. Takový jako má Hermiona. ,,Promiňte, já jsem nevěděl že tady stojíte" omluvil jsem se a pomohl jsem té postavě vstát. Ta jen kývla rukou, ale nic neřekla. Hm nezdvořilé. Moc jsem se nad tím nezamýšlel a už jsem si to šinul do pokoje kde na mě čekala sova s pergamenem. Hermiona mi napsala, že se musela přemístit do nějaké ulice aby si tam něco koupila nebo co. Napsal jsem jí, že dobře a šel jsem hrát videohry na playstationu.

,,Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti" Tak tady máme novou kapitolu lidičky. Snad se vám bude líbit. Tak zase někdy aaaaa ,,Neplecha ukončena".