Nenávist? || Dramione

13. Kapitola

Pohled Hermiony: 

Na druhý den jsme se opět sešli, ale tentokrát na Astronomické věži. Čím častěji spolu jsme tím více se mi líbí. Takhle jsme se scházeli a psali další 2 měsíce. Až na konec jsme si s Dracem něčeho všimli což bylo velmi podezdřelé až dokonce praštěné.

Bylo asi 5.Prosince a je asi kolem 7 hodiny ráno. První hodinu máme lektvary se zmijozelem, jak já tu hodinu nemusím. Profesor Snape mě z nějakého důvodu nahání hrůzu. Konečně se dokopu k tomu abych vstala z postele. Jdu do koupelny a pořádně si vyčistím zuby až se lesknou. Zkrotím svoje neposedné vlasy do drdolu a jdu si obléknout hábit. Do rukou si vezmu učebnice a svojí oblíbenou mudlovskou knížku ,,Rychlý jako vítr. Kdo si věří změní svět." Tahle kniha poukazuje na ty úžasné zvířata. ,,KONĚ" chodili jsme jezdit s mojí mámou do stáje ve vedlejší vesnici. No nic je čas vyrazit na hodinu.

Po cestě do třídy potkám pár prváku. Většina z nich mě pozdravila a ten zbytek na mě házel docela proklínající pohledy. Dojdu do třídy ve které ještě nikdo není za což jsem ráda, protože si můžu sednout a v klidu si číst svojí knížku. Za pár minut se otevřou dveře do třídy. Ani se nepodívám kdo přišel, protože mě to stejně nezajímá. Ale to jsem asi měla udělat jinak by mi Draco nevzal teď mojí knížku. Hned jsem se rychle zvedla a utíkala za ním, protože mi utekl na druhou stranu třídy.  ,,Draco vrať mi tu knížku a ihned." řekla jsem trochu víc nahlas než byla potřeba a hned potom jsem se zasmála a utíkala dál za ním. ,,Jestli jí chceš tak si mě musíš první chytit." řekl a docela dobrou kličkou mě oběhl a už byl zase na druhé straně. V tu chvíli mě něco napadlo. Po té době co spolu chodíme ven a bavíme se má pro mě slabost, takže jsem se zastavila na místě a udělala smutné očička. Za chvíli jsem už cítila mojí knížku v mojí ruce tak jsem se rozhodla si s ním trošku pohrát. Otočila jsem se na patě a šla si sednout na moje místo, otevřela jsem knížku na stránce na které jsem skončila a začala dělat, že si čtu. ,,To myslíš vážně?" řekl s docela dopáleným tónem v hlase.  ,,jo myslím" řekla jsem a vyplázla na něho jazyk. ,,Toho budeš litovat" řekl a v tu ránu byl u mě a začal mě lehtat.Dobře ví jak moc jsem lechtivá. Začala jsem vydávat nepochopitelné zvuky. V tu chvíli jsem měla málem infarkt, protože někdo vešel do třídy. Otočila jsem se a mé oči spočinuly na Ginny.,,co se to tady děje?" řekla Ginny ,,Draco mi vzal knížku a já měla co dělat abych ho neproklela." řekla jsem.,,Hele to ty se šprtáš pořád když máš čas". Štěknul Draco ,,Dobře dobře vy hrdličky. Nemusíte se tady přede mnou hádat, nepotřebuju poslouchat vaše manželské hádky, ale jedno mi smysl nedává.Draco Malfoy a Hermiona Grengerová?" ,, Nooo jako sami to nechápeme" řekli jsme s Dracem souhlasně. ,,Ginny hlavně to nikomu neříkej nikdo to ještě neví a chceme aby to tak zůstalo. Zbytečně by jsme měli oba problémy." řekla jsem a doufala jsem že to pochopí. Všimla jsem si Draca jak horlivě přikyvoval. ,,Neboj neřeknu to nikomu. Však mě znáš." řekla Ginny. Oddechla jsem si a přitom se podívala na Draca, který měl podivný obličej. V tu chvíli začali chodit do třídy ostatní lidi. Takže jsme si každý sedl na svoje místo a věnovali se hodině. Za chvíli mi přišla zpráva na pergamen, že se sejdeme dneska na Astronomické věži. Odepsala jsem že ano a věnovala se dál tomu protivnému profesorovi. 

Přišel čas večeře a já se chystala jít do Velké síně. V tom mi do pokoje vtrhl Ron. ,,Ahoj Rone. Co potřebuješ?" ,,Ale nic Hermiono, ale už asi týden se vytrácíš v noci pryč a nevím kam",,Rone, ale my spolu nechodíme a já ti nemusím říkat všechno a hlavně jak to víš?" ,,to je jedno jak to vím a ano nemusíš Hermiono, ale jsi moje prostě a já nechci aby se ti cokoliv stalo a ...." ,,Rone já tě zastavím! Nejsem tvoje už dlouho. Rozešli jsme se kvůli tvému sobeckému chování, takže mě nechej už na pokoji a nepleť se do něčeho do čeho ti nic není" v tu chvíli se Ron otočil a pořádně bouchl dveřmi. Rozhodla jsem se nad tím nějak nepřemýšlet a tak jsem si jen vzala potřebné věci a šla na večeři.