Nenávist? || Dramione

12. Kapitola

Pohled Draca:

Na druhý den jsme se opět sešli, ale tentokrát na Astronomické věži. Čím častěji spolu jsme tím více se mi líbí. Takhle jsme se scházeli a psali další 2 měsíce. Až na konec jsme s Hermionou něco postřehli.

Další den je tu. Teď máme hodinu s Nebelvírem a já už se nemůžu dočkat až uvidím Hermionu. Vstanu z postele a jdu si udělat hygienu v koupelně, obléknu se a vycházím na hodinu.

Přijdu do učebny lektvarů a už vidím tu krásnou čarodějku sedět hned ve předu u učitele a čte si nějakou knížku. Ve třídě ještě nikdo není a tak přijdu k ní a v rychlosti ji seberu knížku a utíkám na druhou stranu třídy. Hned vyletěla ze svého místa za mnou. ,,Draco vrať mi tu knížku a ihned." potom se zasmála a utíkala dál zamnou. ,,Jestli jí chceš tak si mě musíš první chytit." v tu ránu se zastavila a udělala smutné očička. Přišel jsem k ní a do ruky jsem jí dal tu její knížku. Hned se usmála a pak se otočila a šla si sednout na své místo. ,,To myslíš vážně?" řekl jsem jí. Otočila se na mě ,,jo myslím" řekla a vyplázla na mě jazyk. ,,Toho budeš litovat" řekl jsem a začal ji lechtat. Začala vydávat takové skřeky jak nějaký děsivý tvor z temného lesa. V tom do třídy vešla Ginny. ,,co se to tady děje?" řekla Ginny ,,Draco mi vzal knížku a já měla co dělat abych ho neproklela." řekla Hermiona  ,,Hele to ty se šprtáš pořád když máš čas". ,,Dobře dobře vy hrdličky. Nemusíte se tady přede mnou hádat nepotřebuju poslouchat vaše manželské hádky, ale jedno mi smysl nedává Draco Malfoy a Hermiona Grengerová?" ,, Nooo jako sami to nechápeme" řekli jsme s Hermionou souhlasně. ,,Ginny hlavně to nikomu neříkej nikdo to ještě neví a chceme aby to tak zůstalo. Zbytečně by jsme měli oba problémy." řekla Hermiona a já jen horlivě přikyvoval. ,,Neboj neřeknu to nikomu. Však mě znáš." řekla Ginny. ,,No právě." řekl jsme si pro sebe v hlavě. V tu chvíli začali do třídy chodit další lidi tak jsme nasadili svoje ošklebené obličeje a sedli si každý na svoje místo. Ještě jsem jí napsal na pergamen, že se zase večer sejdeme. Odepsala mi, že ano. Potom jsme se věnovali profesoru Snapovi.

Večer po večeři jsem šel do svého pokoje. Lehl jsem si do postele, přemýšlel nad Hermionou a samým přemýšlením jsem usnul. Po probuzení jsem se podíval na hodiny. Bylo půl 11 takže jsem se zvednul a šel se převléknout. V tom jsem si uvědomil že tady nejsou kluci. Kde asi můžou být? No to je jedno pak se zeptám. Připravený jsem vyšel z pokoje. Sešel jsem do zmijozelské společenské místnosti a v křesle před krbem seděla nějaká postava, z dálky bylo vidět že je to ženská postava. Přešel jsem blíž a už jsem věděl kdo to je. ,,Pansy co tady děláš?" zeptal jsem se jí. ,,čekám na tebe dráčku." a udělala takový tajemný pohled. ,,proč Pansy? Rozešli jsme se už dávno tak to konečně pochop a dej mi pokoj." ,, Draco vím, že jsme se rozešli, ale já bez tebe nemůžu žít." V tu chvíli se zvedla a přešla ke mě a začala mě líbat na krku a sápat se po mě. ,,Nech toho!" zakřičel jsem na ní a žduchl do ní, ale tak aby nespadla přece jenom nejsem debil abych ublížil holce i když je to Pansy. ,,Fajn" řekla naštvaně ,,kam jdeš tak pozdě v noci a ještě tak upravený?" ,, to tě nemusí zajímat Pansy a teď mi dej pokoj, musím jít". Otočil jsem se a vyšel ze sklepení. Šel jsem na Astronomickou věž, ale pořád jsem měl pocit jakoby mě někdo sledoval. Pak jsem si řekl, že je to jen pocit. Došel jsem za Hermionou. Omluvil se že mi to tak dlouho trvalo, ale že jsem měl ještě rozhovor s Pansy. Neřešila co po mě chtěla za což jsem byl rád. Pak jsme si užívali jeden druhého a taky toho krásného výhledu.

Asi po hodině jsme šli každý do své koleje. A zase ten pocit, že mě někdo sleduje. Už jsem paranoidní z toho otce. Přišel jsem do pokoje, šel se okoupat a lehnout si do postele. Ještě jsem Hermioně napsal ,,Hermiono děkuji za dnešní večer. Musím ti něco říct" ihned na to mi přišla odpověď  ,,Já ti taky děkuji. Povídej co máš na srdci" nadechl jsem se a začal psát ,,jak jsem šel za tebou tak jsem měl pocit jakoby mě někdo sledoval pak jsem měl úplně stejný pocit když jsem šel na svoji kolej." chvíli se nic nedělo a pak najednou můj dopis zmizel a pak v zápětí přišla odpověď ,,určitě se ti něco zdálo" asi měla pravdu, takže jsem jí popřál dobrou noc a s úsměvem usnul.

,,Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti" Ahoj lidi. Chci se omluvit že přidávám kapitolu až po takové dlouhé době, ale neměla jsem absolutně čas něco napsat a hlavně jsem neměla ani nápad jak by to mohlo pokračovat. Takže jsem čerpala nápady a hlavně škola. Teď mám opět nápady a ten čas se taky najde. Děkuji za úžasnou vaši podporu a doufám že se bude další kapitolka líbit. Přeji krásné čtení. ,,Neplecha ukončena"