Unesli Jí [Dokončeno]

1. Odpusť mi

Děj je momentálně tam kde skončil 45. díl. Tedy tam kde vyšel článek o Jankovi a ten se pohádal s Týnou. Dále bude všechno vymyšlené.

Z pohledu Týny:
Jsem naštvaná na Janka. Chápu že ho to vzalo, ale tohle přehnal. Jak si vůbec mohl myslet že bych něco takovýho mohla udělat. Jak si může myslet že bych ho práskla. A dost už o tomhle! Ležela jsem vedle Julči, která už spala a tohle všechno se mi honilo hlavou. Miluju ho, ale nemůžu tolerovat všechno. Ale rozcházet se nechci to ne. Asi po hodině jsem usnula. Zdálo se mi že Janek se rozešel se mnou kvůli tomu že jsem ho práskla novinářům, i když jsem to já nebyla. Byla to děsivá noční můra.
Ju: Týno!
T: Co se děje?
Probudila jsem se.
Ju: Si křičela ze spaní.
T: Co jsem křičela?
Ju: Něco jako "Já to nebyla! Prosím nedělej to!"
T: Aha.
Nechtělo se mi popisovat jí celý sen.
T: Kolik je?
Ju: Čtyři ráno.
T: Tak dobrou noc.
Lehla jsem si zase a šla spát. Jo chvíli to trvalo než jsem usnula, ale usnula jsem.

Z pohledu Janka:
Ten večer jsem nemohl spát. Kdybych neřekl takovou blbost mohl jsem jí teď objímat a tisknout se k ní. Ale ne já debil jí to řekl. Vím že by to neudělala. Taky jsem se bál že sem začnou jezdit novináři. Už to nebude jako dřív. Můj život nebude soukromej jako předtím. Nespal jsem vůbec. Nešlo to. Nešlo zhasnout světlo, nešlo zavřít oči.
V šest jsem vstal a šel běhat. Byl jsem unavenej, ale běh mi vždycky pomáhal si vyčistit hlavu. Tentokrát to tak nebylo. Všechny věci mi připomínaly Týnu. Nechci jí ztratit. Musím s ní mluvit.
Vrátil jsem se na statek a čekal až dolů přijde Týna. Netrvalo to dlouho.
J: Týno musím s tebou mluvit.
T: Janku já mám práci.
J: Dej mi minutu.
T: Máš jí mít.
J: Díky. Týno včera jsem řekl blbost. Nechápu jak mě mohlo napadnout něco takovýho. Miluju tě a nechci tě ztratit. Prosím odpusť mi to.
T: Taky tě miluju.
Rovnou jsem jí políbil a objal zároveň. Potřeboval jsem jí cítit. Cítit jí u sebe.