Unesli Jí [Dokončeno]

35. 150 kilometrů v hodině

Janek jel tak 150 kilometrů v hodině a já se snažila dýchat. Za prvý mě to bolelo čím dál tím víc a za druhý jel fakt rychle.
Ostatní na něj troubili, ale to Janek ignoroval. Snažila jsem se udržet se v klidu, protože kdybych začala panikařit jako Janek tak jsme v patřičných místech všichni tři. Ano mluvím o nás už jako o třech.
J: Konečně jsme tady.
Janek mi pomohl z auta a dovedl mě do nemocnice.
T: Jjá asi rrodím.
S(sestra): Dovezu vozík a sanitář vás odveze na porodní. Hlavně klid.
T: Tto řeknete jemu.
Ukázala jsem na Janka s úsměvem.
J: Já jsem naprosto v klidu.
Odvezli mě na porodní a tam mě vyšetřila moc milá paní doktorka.
D: Do hodiny by tu měl být s námi. Nebo měla?
J: To ještě nevíme.
D: Tak to jsem zvědavá. A jména víte?
T: Pro holčičku Eliška a pro kluka Mareček.
Řekla jsem přes bolest. Snažím se stále být v klidu v rámci možností, ale už to dost bolí.
T: Nejde to nějak urychlit?
D: Bohužel ne. Ale nebojte stojí to za to.
J: To zvládneš. Už si zvládla horší věci.
T: Díky.
Po půl hodině co mě ještě nechali mě doktorka znovu prohlédla.
D: Tak jdeme na to.
T: Dobře.
Bolelo to, hodně to bolelo. A myslím že i Janka bolelo, když jsem mu drtila ruku. Ta doktorka říkala že do hodiny je tady. Porod trval dvě hodiny a já už to fakt nedávala. Byla jsem vyčerpaná a hrozně to bolelo.