Unesli Jí [Dokončeno]

4. Co když má pravdu?

Náš telefonát s tátou:
Jo: No Janku?
J: Já no... potřebuju pomoct.
Jo: Ty? S čím?
J: Hele to ti takhle neřeknu. Pokud máš čas přijď.
Jo: Okej.
J: Čau.
Jo: Čau.
Položil jsem to a přemýšlel co dál. Řekl bych že tohle je horší než jakákoli věc co se mi kdy stala. Tehdy tam jsem měl strach jen o sebe, ale teď mám strach o Týnu. Hrozně moc jí miluju a to mi věřte, protože o žádný jiný holce bych tohle neřekl. Týna ne úžasná holka, je jiná než všechny ostatní a na nic si nehraje. Už si na jejím místě v mém životě nedovedu nikoho jiného představit.
Jo: Jsem tady.
Přišel táta.
J: Ahoj.
Jo: Tak co je tak důležitýho.
Přemýšlel jsem jak to říct. Nikdy jsem se s tátou moc nebavil a tohle je těžký říct komukoliv nahlas.
Jo: Tak co je?
J: Týna zmizela!
Řekl jsem poměrně naštvaným tónem hlasu.
Jo: Jak zmizela?
J: Někdo jí unesl.
Jo: Tak to už je po ní pokud nechci výkupný.
Při týhle větě jsem se musel opřít o stůl aby to se mnou neseklo.
Jo: No neříkej že ti na ní tak záleželo.
J: Víš co? Radši běž.
Jo: Kdybych sem nechodil bylo by to lepší.
J: Pro oba, to mi věř.
Odešel a já si sednul na gauč a zase přemýšlel. Co když má táta pravdu? Nebo se teprve ozvou s cenou za výkupný? Potřebuju vědět na čem jsem. Tohle je nekonečný.
H: Můžu?
J: Jo.
H: Volala jsem Pavlovi. Domluvíš jsem vám s ním schůzku na šestou. Myslím že by vám mohl pomoct.
J: Díky Hano.
H: Co John?
J: Vytočil mě a šel.
H: V tom případě vám udělám kafe.
J: Co bych bez vás dělal.
S Hanou jsme si dali kafe a pak vešel Vilda.
V: Dobrý den Haničko, ahoj Janku. Jak se máte?
Měl skvělou náladu.
H: Vy si umíte vybrat chvíli.
V: Co jsem zase udělal blbě?
J: Já už nemám sílu to říkat nahlas.
V: Co?
J: Týna zmizela.
V: Jak zmizela?
J: Vlezla do krbu, řekla příčná ulice a je pryč.
Řekl jsem ironicky.
V: Já tě fakt přestávám chápat.
J: Doprdele někdo jí unesl chápeš.
Vstal jsem a šel ke zdi. Opřel jsem se a čuměl do tý zdi.