Unesli Jí [Dokončeno]

20. Trénink

Z pohledu Týny:
Když jsme dojídali tu skvělou svíčkovou vlítla tam Julča.
T: Co letíš?
Ju: Máma říkala že se ti něco stalo, že si na vozíku tak sem letím.
T: Buď v klidu. Jsem v pohodě.
Ju: Úplně tak nevypadáš.
T: Ale jsem. Tohle je jenom dočasný.
Ju: Tak dobře. A jinak si v pohodě?
T: Jo.
Ju: Tak jo.
B: Chceš svíčkovou?
Ju: Že váháš.
Běta jí nandala svíčkovou a Julča si sedla vedle mě.
T: Janku jdem trénovat?
J: Jasný.
Janek se zvedl a jel se mnou před statek.
T: Doufala jsem že si mě nikdo nebude všímat, ale to asi nepůjde co?
J: Ono je to zítra přejde.
T: Snad jo. Ale kam půjdem teď?
J: Tak nechceš jet třeba k Praze, nebo do Prahy na cyklostezku?
T: Jestli ti to nevadí.
J: Nevadí.
A tak jsme jeli do Prahy najít nějakou vhodnou cyklostezku. Vím že se budu muset naučit jezdit i v těžších terénech, ale základ se chci naučit tady.
Janek mi opět pomohl vystoupit z auta a posadil mě na vozík. A víte co. Předtím mu trvalo ten vozík složit jenom pět minut. A když se zlepšuje on já se budu zlepšovat taky.
T: Dávej pozor jestli nejede kolo, nebo tak.
J: Jasný.
Rozjela jsem se a pomalu jela.
J: Zkus si třeba zatočit trošku a tak.
T: Dobře.
Málem jsem sjela z tý stezky jak jsem zatočila. Janek mě naštěstí chytl.
T: Díky.
Oddechla jsem si.
J: Tak jo. Zkus zatáčet trochu míň.
Zase jsem to zkusila a tentokrát jsem se otočila o 90 stupňů.
J: Možná ještě o kousek míň.
Zasmál se a já se přidala. Asi si říkáte že to musí být stresující tohle, ale není. Snažím se si to všechno užít naplno. Prostě si užívat život a smát se dokud to jde.
J: Hele zkus tady zatočit doleva. A zkus se nezabít.
T: Hele.
Zatočila jsem poměrně slušně což mě překvapilo a zároveň potěšilo.
J: Super.
T: Díky.
Janek mi dal pusu do vlasů a já si ho přitáhla k sobě a objala ho. Uvědomuju si jak moc ho miluju. Je to hrozně moc. Nedokážu to ani vyjádřit, ale hrozně moc ho miluju. Nejvíc na světě.  

Chtěli by jste víc sladký a zamilovaný scény?