Unesli Jí [Dokončeno]

11. Špatná zpráva

D: Už máme výsledky.
Zase mě dovezli na box a doktor si prohlížel to CT.
J: Co se děje?
D: Dáte mi chvíli? Potřeboval bych něco zkontultovat s kolegou. Ale buďte v klidu.
Přikývla jsem a doktor odešel.
T: Janku já mám strach.
J: Z čeho?
T: Že už nikdy nebudu chodit.
J: Co povídáš. Určitě to není nic vážného. Nemáš se čeho bát.
T: Uklidňování ti jde.
Nahnul se ke mně a dal mi pusu. Připadala jsem si tak slabá, tak zranitelná. Ale aspoň jsem byla s Jankem. On je můj jediný důvod proč se snažím nevidět všechno černě. Neříkám že jsem v pohodě, protože kdo z vaszby v téhle situaci byl, ale nechci se utápět v depresích. Pořád je tu šance, že je to jen dočasný.
D: Slečno Popelková mohl bych s vámi mluvit?
T: Mluvte.
D: V soukromí.
T: Ne. Janek tady zůstane.
Pevně jsem mu sevřela ruku a čekala co řekne doktor.
D: Mám pro vás bohužel špatnou zprávu.
Odmlčel se a mně se zastavil dech. Podívala jsem se na Janka se strachem v očích.
J: Bude v pořádku že jo?
Zeptal se Janek a já poznala že i on se bojí co doktor chce říct.
D: Máte nádor na míše.
Do očí mi vyhrkly slzy.
J: Jak se to dá léčit?
D: Nejdřív musíme zjistit jestli je zhoubný, nebo ne. Potom vám řekneme víc.
J: Jak to zjistíte?
D: Jednoduchou operací.
T: A potom?
D: Potom se uvidí podle výsledků. Ještě není všechno ztraceno.
Odešel a já se rozbrečela.
J: Týno to bude dobrý.
T: Nebude.
J: Vždyť to nemůžeš vědět.
T: A jak můžeš vědět že to bude dobrý.
J: Týno poslouchej. I kdyby byl zhoubnej což doufám nebude tak není všem dnům konec. Pořád je tu šance že se vyléčíš. Si silná, zvládneš všechno.
T: Budeš tady se mnou že jo?
J: Nehnu se od tebe.
T: Miluju tě.
J: Já tebe taky.
Objal mě a já se ho už nechtěla nikdy pustit.