22. Musím jet

212 9 0
                                    

Posuneme se o tři týdny dopředu. S Jankem jsme teď přijeli z Prahy z nemocnice. Zatím žádný výsledky, ale to bylo jasný že za tři týdny se nic moc nezmění. Dobře možná jsem čekala že se to zlepší, ale to jsem byla naivní. S vozíkem už jsem se jakžtakž zžila, ale vadí mi že nemůžu říct Bětě, nebo Julče, nebo komukoliv jinému pravdu. Já jim prostě nechci dělat starosti. Asi už jim to musí být divný, ale nemyslím si že by jim došlo že mám rakovinu. No a koho zajímá jak jsou na tom moje vlasy tak ty jsou na tom čím dál hůř. Je jich čím dál míň a já už plánuju paruku. Jenom musím sehnat co nejpodobnější mím vlasů.
J: Hele Týno já teď musím jet jo.
T: A kam?
J: No...do práce.
T: A kdy se vrátíš?
J: To uvidím.
T: Aha. Tak ahoj.
J: Ahoj.
Nedal mi ani pusu a odešel. Nechápu to. Vždyť ještě před chvílí byl tak milej. Fakt to nechápu. Každopádně jsem z toho celkem špatná. Nechci o něj přijít. Řekla jsem si, že když mám teda teď čas tak se podívám na internet na ty paruky. Měli jich tam poměrně dost, ale ráda bych se na ně podívala i na živo. Měli tam adresu, ale já se do Prahy dostanu asi těžko sama že jo. Napadla mě Julča, ale to bych jí musela říct co mi je že jo. Ale tak stejně už asi něco tuší, jsme nejlepší kámošky. Dojela jsem teda do kuchyně s přáním aby tam Julča dělala papíry. Koho zajímá jak sjíždím schody tak máme schodolez. Myslím že takhle se to jmenuje.
T: Ahoj. Nechceš si udělat menší výlet?
Ju: Jasný. Kam?
T: To ti řeknu až v autě.
Ju: Tak dobře. Dojdu se ještě převlíct. Dej mi pět minut.
T: Jasný. Počkám u auta.
Julča šla nahoru do svýho pokoje a já jela k jejímu autu.
Přišla asi za deset minut.
Ju: Už jsem tady.
T: Teď budu potřebovat trošičku pomoct.
Ju: Jasný. Jak?
T: No hele do auta se už dostanu, ale ty musíš složit ten vozík.
Ju: Okej. Nějak to snad zvládnu.
Julče to trvalo na poprvý o deset minut kratší dobu než Jankovi.
Ju: Kam teda jedem?
T: Do Prahy.
Ju: A kam přesně?
T: Do jednoho obchodu.
Ju: Hele Týno já na tebe nechci nějak tlačit, ale už by si mi mohla říct co se ti stalo a jak na tom jsi.
T: Dobře, ale prosím neříkej to nikomu. Bude to jen mezi námi.
Ju: Slibuju.

Jak bude Julča reagovat? A kde je Janek?



Unesli Jí [Dokončeno]Kde žijí příběhy. Začni objevovat