Red Widow~Final Strike

🂱~1. Kapitola~🂱

-Přítomnost/Sklep Y, Bk,USA/3. p-

Mladou Ukainku probudilo předení kočky, která její "pokoj" obývala ještě před ní. No, jestli se tomu dá vůbec říkat pokoj, je to spíše sklep, ale Avě to stačilo.

Ještě se slepenými víčky nahmatala skicák s tužkou ležící vedle matrace. Dokud si ještě aspoň trochu pamatuje, o čem se jí zdálo, vše si zapisuje a zakresluje. Dělá to tak vždy, pro zmapování důležitých informací, které se většinou ve snech nachází a dnešek nebyl výjimkou. Začala čmárat na papír a vše si v hlavě rekapitulovala. Opět viděla toho chlapce, v reálu ho nikdy nepatřila, avšak nemá pomalu sen bez něho. Díky už nespočtu momentů, kdy ho viděla, dokázala z okolí vytáhnout I cenné informace. Jmenuje se Alexandr, věkově je na tom zřejmě stejně, dělá šerm a dokonce ví i školu kterou navštěvuje. Věděla, že to musí něco znemenat, vždyť to nemůže být jen náhoda, tak často aby se jí zdálo stále o stejném člověku, kterého sama ani nezná. Většinou to byli jen útržky z jeho dne, třeba odpoledne s přáteli a nebo víkend s rodinou. Přemýšlela, jestli se děje to stejné i jemu, protože v případě že by se potkali, nebylo by zrovna dvakrát příjemné vysvětlovat, proč o něm ví takovou spoustu informací.

Až po dokreslení si všimla rozpoložení kresby. Chlapec stal uprostřed všeho, upřeně se díval před sebe, na Avu. Okolo bylo spoustu lidí, ale všichni byli rozmazání, nebyli v ten moment důležití. Díval se na ni jako na dlouho odloučeného přítele, hodně blízkého přítele. Měl na sobě vytahané tepláky, tričko a školní mikinu obmotanou kolem pasu tak, že nebylo vidět logo školy. Ava už tuhle informaci věděla, takže to nějak moc nebrala v potaz. Svůj výtvor ještě chvíli zkoumala, pak začala listovat skicákem až na úplný konec. Na posledním listu byl seznam slov. Vypadala sice jako náhodná ale nebyla. Všechny totiž slýchávala ve snech, ve kterých byl i Alexei. Byly tam vždy, bez výjimky.

I kdyby chtěla celý den jen polehávat na matraci a prohlížet si svoje staré kresby, Sasha by jí to nedovolila, už teď byla k nevydržení. Dívka svěsila nohy z  "postele" a snažila se nahmatat své onošené Vansky, aby nechodila po studené podlaze bosa. Za doprovodu mňaukání a všelijakého zkučení kočky došla k její misce, natáhla se pro granule na nejvyšší poličce a málem jí nasypala její snídani na hlavu, protože zase strkala nos do své snídaně dříve, než měla.

Pohled se jí zasekl na hodinách, nestíhala na trénink šermu. Splašeně pobrala všechny potřebné věci a vyběhla z "pokoje".

᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥-᪥

Kapky deště dopadaly na ulice New Yorku, tvořily tak kaluže odrážející světla pouličních lamp a všelijakých dalších světelných jevů. Ava se řítila ulicemi, už zase nestíhala, tentokrát na večeři, jestli se tak teda dalo říkat těm zkaženým rybím prstům, ale byli zdarma, to bylo to podstatné.

Vtrhla do jídelny a upřela pohled na stůl u kterého sedávala. Dívala se na záda její jediné kamarádky, dívky s trošku tmavší pletí a s černými vlasy. I když během jejího příchodu přilákala spoustu páru očí, ty její mezi nimi nebyly.

Rudovláska skoro hodila její tácek s jídlem na stůl naproti černovlásky. "Zase pozdě, mysh." Nemohla si odpustit poznámku černovláska. "Za prvé, kdyby jsi byla na tréninku, taky jdeš pozdě, protáhl se a proto jsem nestíhala a za druhé, nejsem myš a ty ani neumíš rusky, tak mi ani tak neříkej." Vysvětlila rudovláska a posadila se. Oksana se usmívala jako měsíček na hnoji a Avě hned došlo proč. "Vážně tam s tebou musím jít?" zeptala se otráveně. "Slíbila jsi to, Avo" připomněla jí Sana. Rudovláska se na chvíli odmlčela,  snažila se přijít jak ji přesvědčit, nemůže tam jít sama, mohlo by se jí něco stát, ale i kdyby šly obě, jak tomu zrovna ona pomůže, kdyby se něco stalo? "Nějaký neznámý chlápek ti dá letáček a hned tam chceš jít? Vypadá to dost pochybně, jen tak mimochodem.." Ava se nezmohla na nic lepšího, tak aspoň kývla směrem ke kusu červeného papíru s postavou hrající na kytaru a kupou textu, který ani nešel přečíst jak byl škaredě napsaný a doufala, že ji pomalými krůčky dokáže přesvědčit. "Nebyl to jen tak ledajaký chlápek," Už teď Ava protočila oči, ten tón znala až moc dobře. "byl to russkiy chlapec, pohledný russkiy chlapec z russkiy skupiny." Odvětila Sana s trošku děsivým úsměvem. "Jak to mění fakt že to vypadá pochybně, plus, nejsi Ruska, pamatuješ?" pokračovala v přesvědčování Av. "Ale moje matka byla, stejně tak i ta tvá, mysh." odvětila černovláska, která si vyloženě užívala provokování její kamarádky. "Přestaň mi tak říkat." řekla to sice klidně, ale díky silnému přízvuku to vyznělo ještě více  jako varování před útokem, něž původně chtěla. Její spolusedící však na její chování i hlas, na kterém byl podepsán její původ, byla zvyklá, takže si z toho nic nedělala. Jen se v klidu zvedla, obešla stůl a začala Avu tahat že svého místa. "Dávám ti 5 minut a to už je o 4 více než jsem původně chtěla, ale pak jdeme obě pryč a míříme přesně tady." Řekla Sana a u posledních slov zabořila prst do toho rudého carchu papíru.

Jak mohla na tohle Ava kývnout, sama nevěděla. Bylo tam hodně lidí, mezi kterými se Ukrainka už dokázala dokonale skrýt, ale i to jí bylo nepříjemné. Všechny ty světla, lidi a hlavně hluk, měla tu z toho všeho prostě špatný pocit.

"Kak dela, můžu tě naučit Smoke on the Water, jestli chceš." Nejen, že už teď se chtělo Avě zvracet, byla i překvapená reakcí černovlásky, které tahle "otázka" byla adresována. Zahihňání, vážně? Vždyť Sana hraje na kytaru od mala, na tohle rudovláska připravená nebyla. "Hej, to jsou moje žvýkačky!!" Ozvalo se za ní. Ava o tomto faktu vážně zapochybovala. Dech osoby, které právě odcizila balení žvýkací gumy, tomu vůbec neodpovídal.

Stačila chvíle a Oksana zmizela jako pára nad vodou. Ava zkoprněla, ale jen na vteřinu a hned se začala rozhlížet po ní nebo po tom jejím divném doprovodu. Nemohla je najít, ale svého zásobovače žvýkaček si všimla okamžitě. Tomu ale trvalo dobrou chvíli, než se vzpamatoval a zjistil, že je natlačený na stěnu. Mladá dívka ho chytila za límeček a možná až trochu více než bylo potřeba ho hodila na stěnu, kde silně narazil hlavou o zeď a zatmělo se mu pred očima. Tento fakt nějak nebrala v potaz a i tak na něho ustavičně řvala. V momentě, kdy se konečně probral a následně i pochopil, proč se toto vše děje, nezmohl na nic víc, než na lehký pohyb zápěstí ke dveřím.

Ve smaragdových očích Ukrainky se na chvilku mihl strach, ten ale dokázala zahnat stejně rychle jako přišel. S klukem pomalu hodila o zem, nebylo času na zbyt. Vrhla se na zamknuté dveře. To ji mělo napadnout, pomyslela si. Poodstoupila od dveří a začala těkat očima po blízkém okolí, čím by si mohla pomoct vyrazit dveře. Nejbližší objekt, hasící přístroj, který tak nějak odpovídal jejím požadavkům na vymlácení dveří, se nacházel  na druhé straně místnosti, na jevišti. To bylo daleko a už teď ztratila nebezpečné množství času. Zhluboka se nadechla a zkusila vykopnout dveře. K jejímu vlastnímu překvapení se to podařilo hned na poprvé. Porozhlédla se po pokoji a ztuhla. "Dermo.." zanadávala si. Vrhla se na kytaristu, který zřejmě svým tělem nyní zakrývál Oksanu. Nestihla ještě ani spočítat lidi v místnosti, netušila co má udělat ale tělo se rozhodlo za ní a už byl na zemi, udělala to jako na povel, bylo to automatické.

Savu vlekla za ruku mezi lidmi, jak v klubu tak na ulici. Z dálky už slyšela policejní sirény, takže zastavení teď nepřicházelo v úvahu. Kdyby jí chytili, šla by rovnou zpátky do bunkru a po tom čase, který tam už strávila, tam nehodlala strávit ani o sekundu více.

Až na prosbu o kabát ze sebe černovláska nevydrala ani hlásku. V metru jí dokonce usnula na rameni. Nedalo se čemu divit, bylo toho na ní moc.

Avě lítalo hlavou tisíce otázek. Odkud se to v ní sakra vzalo? Věděla, že musí pomoct Saně, ale to jak se vrhla na kytaristu jako nic? Asi se jí začínají vyplácet její tréninky v Y ale vždyť byl tak dvakrát větší než ona! Bojování, to není Ava. Ale ona ano. 8 let nazpátek, přes celý oceán. Nepamatuje si hodně, ale jak bojovala, na to zapomenout nedalo.

S touhle myšlenkou v hlavě doprovodila kamarádku domů a i přes neblahý pocit toho, že je sledována, si cestou ke svému drahému sklepu ukořistila jablko z ještě otevřeného obchůdku a tak zmizela ve dveřích Y, mířící do svého pokojo-sklepa.

ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ~ꕥ

-S láskou,
~Any💜