Extraordinary love. ✓

7. Můžeš, si ji sundat

Harry

Konečně. Konečně můžu držet svoji princeznu v náručí a nemusím ho opouštět. Vztek na ty dva potraty jakoby úplně odešel. Jen on mě dokáže udělat klidným a to nemusí ani nic dělat.

Doufám, že se mě nebude bát, ale podle toho jak reagoval, když jsem ho objal, bych řekl, že nemusím vůbec strachovat.

Je tak sladký, až to není možné. Nikdy jsem k nikomu necítil něco takového, jako cítím k němu. Je to můj výjimečný chlapec.

Louis

Začínám se probouzet. První co zaznamenám, je to, že mě hrozně bolí hlava. Taky to že mě H pořád objímá. Doufám, že si tu pásku budu moci už sundat, abych viděl jak vypadá.

Trochu se promrvím v jeho náručí, aby poznal, že jsem vzhůru.

Harry

"Dobré ráno zlatíčko, jakpak si se vyspinkal?" Zeptám se něžně, když vidím, jak se probouzí.

"Já uhm, docela dobře. Jen mě bolí hlava. A mohl bych si sundat tu pásku?"

Zašeptá nervózně a já se musím pousmát nad tím, jak je sladký.

"To jsem rád, princezno. Ohledně té hlavy, sluha ti donese prášek. A s tou páskou, můžeš si ji sundat, kdykoliv budeš chtít." Nechci ho nějak omezovat, stejně by mě jednou viděl, takže si myslím, že je to jedno.

Louis

Jsem docela dost překvapený nad tím, že si tu pásku můžu sundat.

"Já, tak dobře." Řeknu nervózně a opatrně si rozvážu onu pásku. Sundám si ji, ale pořád mám zavřené oči. Zhluboka se nadechnu a otevřu je.

Oněmím úžasem. Je nádherný. Má plné srdíčkové rty barvy malin. Rovný nos. Nádherné zelené oči, které mě úplně pohltily a kratší hnědé vlasy, které se mu kroutí do kudrlinek a vypadají tak měkce.

Náhle mi ale něco dojde. Proč by se někdo takový, jako je on, chtěl zahazovat se mnou? Vždyť jsem nula. Beztak mě bude chtít jen na to jedno. Po tomhle zjištění se mi nahrnou slzy do očí. Jakmile si toho H všimne, tak ke mně hned přiskočí a vezme si mě do náručí.

Harry

Líbí se mi Louiho reakce na mou osobu, doufám, že jsem ho zaujal, tak jako on mě. ale něco je tady špatně. Z ničeho nic se mu nahrnou slzy do očí a vypadá, že se za chvíli rozpláče.

Na nic nečekám a přisunu si ho k sobě do náruče.

"Princezno, copak se děje? Já myslel, že se ti líbím."

"To je právě ten problém. Líbíš a moc. Jsi nádherný. Ale proč by se někdo jako ty chtěl zahazovat s někým jako jsem já? S nulou."

Jeho odpověď mě vážně překvapí a já chvíli nevím, co na to říct, pak se ale vzchopím a rozhodnu se mu no vyvrátit.

"Oh maličký, nevěděl jsem, že si tohle myslíš a je mi moc líto, že sis to musel myslet. Zlato, jsi ta nejdokonalejší osoba jakou jsem kdy viděl a chci, aby si to věděl. Věř mi, že žádná nula nejsi."

Setřu mu slzy, které ale hned nahradí nové, ty jsou ale slzy štěstí. Usměje se na mě a já teď nemůžu být šťastnější.

Konečně mám svého chlapce u sebe a už ho nepustím.

Ahojky všichni, omlouvám se, že nebyly kapitoly, ale měla jsem hodně učení. Jaký jste měly týden? A co říkat na jejich první naživo?

All the love E