Extraordinary love. ✓

18. Lenivé ráno

Louis

"Harryyyy." zamručím, když mě ráno vzbudí šustění peřin od toho, jak můj přítel vstává.

"Omlouvám se, zlato." vrátí se zpátky ke mně do teplých přikrývek. Stáhne si mě na jeho potetovanou hruď a políbí mě do mých rozčepýřených vlasů.

"Budeme muset vstávat, Lou." zašeptá mi do ucha, které poté políbí.

"Proooč? Vždyť co budeme dělat?" zeptám se nechápavě a otevřu oči. Pohled který se mi naskytne je k nezaplacení. Harry po ránu vypadá tak moc sladce. Má ospalá očka, rozcuchané vlasy a unavený úsměv.

"Sluší ti to." zamumlám a zčervenám. Svou tvář si radši zabořím do jeho krku a nadechnu se jeho dokonalé vůně.

"Děkuju, zlato." pohladí mě po zádech. "Každopádně abych odpověděl na tvou otázku. Musíme tě naučit ovládat tvoje schopnosti. Takže mi tu neusínej a pojď." polechtá mě na boku.

"Hazzy." vypísknu a začnu se kroutit. Směju se tak moc, až už ze mě nevychází žádné zvuky a jsem celý rudy.

"Dost." vykřiknu a a snažím se vyprostit z jeho sevření. Naštěstí Harry pozná, že už toho mám až po krk a přestane.

Vyčerpaně se svalím na postel a zhluboka oddechuju. On mě chtěl asi zabít. Přes naše pouto cítím, jak moc velkou srandu ze mě má.

"To není vtipné, Harolde." uraženě otočím hlavu a vyšpulím ret. Tak on mě tady nejdřív lechtá, až se skoro počůrám a teď jsem mu ještě k smíchu.

"Notak Louu." obejme mě zezadu, když se dosměje a začne mi obsypávat krk polibky. Pokroutím hlavou a i když jsou jeho polibky vážně příjemné, svou hlavu nechám pořád otočenou.

"Jsem na tebe naštvaný, abys věděl." zabručím a bouchnu ho do ramene. Nenápadně se opřu o jeho pevné rameno. Zjistím ovšem, že tak nenápadné to nebylo, protože se Hazz uchechtne.

"Vždyť víš, že jsem to nemyslel zle." zvedne mi hlavu a usměje se na mě jeho ďolíčkovým úsměvem. Moc dobře ví, že když použije tenhle úsměv, tak se na něj nedokážu zlobit.

"Ale-" mé stížnosti přeruší přiložením jeho rtů na ty mé. Všechny mé myšlenky se hned vypaří a já dokážu vnímat jen jeho teplé polštářky, kterými pohybujeme oproti mým.

Obtočím si ruce okolo jeho krku a posadím se mu do klína. Více se na něj natisknu a zavzdychám mu do úst, když zmáčkne můj zadeček.

Na oplátku se mu zavrtím na klíně a on mi zavrčí do úst. Zkousne mi ret a já zakňučím. To bolelo.

S tichým mlasknutí se od sebe odtáhneme. Položí svou dlaň na mou tvář a palcem přejedu po mém poraněném rtu, za který i zatahá.

Pozoruju ho a nechám ho si dělat, co jen chce. Zapletu si prsty do jeho kudrn a mírně za ně zatahám.

Díky našemu poutu cítím, že je mírně vzrušený. Ušklíbnu se a znovu se mu zavrtím na klíně.

"Lou." zavrčí varovně a chytne mě pevně za boky tak, abych se nemohl hnout.

"Copak, Hazzy?" zamrkám nevinně a jednu svou ruku přesunu na jeho rozkrok, který pořádně promnu.

Zvrátí hlavu dozadu a vzdychne. Cítím, jak se jeho Hazzakonda pne proti látce jeho boxerek.

Oddělám jeho ruce z mých boků a vstanu.

"Musíme vstávat, Hazzy. Víš, že musíme trénovat." ušklíbnu se a odejdu z místnosti.

Ahoj všichni, po dlouhé době zase nová kapitola. Snad vás to pořád baví.
Btw viděli jste ty fotky Harryho jako Ariel? Omg umírám z nich.

No nic jezte banány, mějte se hezky a zatím byeeee <3

All the love      E