Extraordinary love. ✓

2. První setkání ✓

Harry

S úsměvem koukám na mého chlapce, který má aspoň trochu dobrou náladu, což je u něj jen velmi výjimečně.

Blíží se sedm hodin, což znamená, že se Lou musí nachystat na večerní motlibu a poté půjde na večeři.

Louis

Jelikož už bude sedm, nachystám se na večerní motlibu. Po vykonání motlitby se zvednu a přesunu se do jídelny. Jsem tady vždy jen krátce, protože zdejší jídlo je vážně nechutné a nechápu jak to vůbec může někdo jíst.

Jelikož máme po večeři volno na hygienu a úkoly do školy, přesunu se do sprch, abych byl dříve, než přijdou ostatní.

Už osprchovaný se přesunu k sobě a lehnu si na postel. Můj pohled padne na fotku, kterou mám vedle postele. Jsem na ní já a rodiče, je to moje jediná fotka s nimi. Jen pohled na ni, mi vhrkne slzy do očí a já se rozpláču. Stočím se do klubíčka a z mých očí začnou téct proudy slz.

Cítím, že na mě začíná jít panický záchvat. Začíná se mi špatně dýchat a já nevím co dělat.

Harry

Když vidím co se děje, neváhám ani chvilku a rozběhu se k oknu Louiho pokoje, které díky mým upírským schopnostem, rychle otevřu.

Skočím na podlahu a rozběhu se k posteli, na které pláče moje princezna. Obejmu ho a stáhnu si ho na klín.

"Shh princezno, už je dobře. Jsem tady, postarám se o tebe, všechno bude v pořádku. Teď jenom dýchej, ano? Tak je hodný kluk kluk, já to věděl," pochválím ho a věnuju mu jemný polibek na spánek.

Lou už začne v pořádku dýchat, ale je vidět, že je z toho všeho vyčerpaný a tak nějak mimo. Asi ani moc nevnímá, že jsem tady. Opře si hlavu o mojí hruď a zanedlouho už slyším jeho klidný dech.

Louis

Probudím se a když se kouknu ven zjistím, že je ještě tma, zkontroluji čas a překvapí mě, že je teprve jedna hodina po půlnoci.

Vzpomenu si na to, co se stalo. Kdo byl ten cizinec? A jakto že mě dokázal tak rychle uklidnit? Co po mně chce? Bylo mi s ním tak dobře, cítil jsem se tak krásně v bezpečí. Jen škoda, že jsem mu neviděl do obličeje, abych věděl, jak vypadá. Jediné, co jsem postřehl bylo to, že je určitě vyšší než já a taky že nádherně voní.

Moc rád bych si s ním nějak promluvil, či se jen viděl. Pohlédnu znovu do okna a jako bych venku spatřil temnou postavu. Rychle se postavím a přiběhnu k oknu, abych se lépe podíval. Když se ale kouknu znovu, už nikoho nevidím.

Zklamaně dojdu k posteli, na kterou si zase lehnu. Nejsem skoro vůbec unavený a tak jen ležím a přemýšlím o tom cizinci, který mě sleduje. Mám pocit, jako bych pro něj něco znamenal, jakoby mě měl rád a staral se o mě. Asi bych měl mít z něho strach, ale já ho nemám. Je to jako bych ho znal i když vůbec nevím, jak vypadá, nebo jak se jmenuje.

Tohle přemýšlení, mě vážně unaví a já usnu, ani nevím jak.

Ahoj všichni, doufám, že se vám to zatím líbí. Co myslíte, zachoval se Harry správně, nebo to měl udělat jinak?

All the love                                E