Monarch ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Monarch - 3. kapitola

Xukun

Jakmile král odejde, tak mi přestane srdce bušit nervozitou jako splašené. Posadím se na postel a začnu se rozhlížet po komnatě, vše je tu tak nádherné. Nečekal jsem, že bych dostal takovou komnatu, tak velkou a tak nádhernou. Vše si důkladně prohlížím. Nakonec si na postel lehnu a zadívám se na krásně zdobený strop. Přemýšlím nad jediným...proč já? Chudé nic z vesnice, která lehla popelem...proč si král vybral zrovna mě? Vrtá mi to hlavou, několik minut, možná hodin. Únava mě ale přemůže a já po chvíli usnu.

„D-Dobrý den." Špitnu, když do mé komnaty vejde starší služebná. Její úsměv je velmi milý a hřejivý.

„Ahoj, Xukun, že?" usměje se. „Jsem hlavní služebná Haneul," dojde ke mně a podá mi oblečení. „tohle si oblékni, pak s tebou projdu království." Přikývnu na její slova a vezmu si od ní komínek s oblečením. Dojdu za paraván a začnu se převlékat. To oblečení je tak...nádherné a na první pohled určitě dost drahé. Nevím, jak se mám cítit, když je mi věnováno tolik pozornosti.

„Byla bych moc ráda, kdybys mi o sobě něco pověděl, Xukun," usměje se Haneul, zatímco mi ukazuje různá zákoutí království a provádí mě komnatami. „tvé dětství, co máš rád,.." napoví mi, když slyší, jak lapám po dechu, protože nevím, co bych mohl říct.

„Vlastně...na mě ani není nic zajímavého," zakroutím hlavou. „mí rodiče, asi, mě nechali...babičce v kolébce před chatkou...a ta se mě ujala a...vlastně jsem jí celý život pomáhal. Pracovat na poli, péct, šít, vše co byla potřeba...a to je tak nějak všechno." Špitnu zahanbeně, když na mém životě není vůbec nic zajímavého. Zatřese se mi spodní ret i dech, když mluvím o babičce, která mi zachránila život. Haneul mě konejšivě pohladí po rameni.

„Byla to vskutku úžasná žena." Usměje se a já jen přikývnu, zatímco se snažím zadržovat slzy.

„Tady se nachází královská knihovna, jsou tu všechny spisy a knihy, které byly napsány...sem můžeš kdykoliv by ses chtěl něco nového naučit," Usměje se na mě, zahanbeně sklopím hlavu. „nemusíš se stydět za to, že neumíš číst...je jasné, že na vesnici čtení nepotřebujete." Pohladí mě po rameni a já na ni vytřeštím oči. Přikývnu a začnu se procházet kolem knihovniček. Nevím, co přesně donutilo zastavit můj krok, ale u jedné z knihovniček se zastavím. Bezduše natáhnu ruku a automaticky sáhnu po nějakém spise. Zadívám se na první stranu, kde byl nakreslený nějaký dlouhý tvor. Tělo měl dlouhé, asi jako had. A hlavu velkou, s fousky a děsivýma nenávistnýma očima.

„Zaujala tě zrovna tato kniha?" překvapeně za mnou Haneul přijde a podívá se, co to držím v ruce.

„Ani nevím, proč jsem sáhl zrovna po téhle," zamrkám. „co je to za tvora? A ta kniha je o něm?" zadívám se na ni. Trošku se zamračí, ale nakonec mě navede, abychom si sedli ke stolu, co je v knihovně.

„Ten tvor je velký čínský drak," začne. „když na trůn usedl první z dynastie Zhang...nechal z království vyhnat ženu, o které se povídalo, že je čarodějka. Podle všeho a hlavně podle toho, jak se král choval vznesla kletbu...nebo proroctví...možná v té době to byla kletba, ale teď se to nese jako proroctví...dle něj, až na trůn usedne pátý král dynastie Zhang, zemi a království zahltí oheň. Všem vezme domovy, lásku, naději...země se zalije krví, stejně tak i měsíc zakryje červená zář...v tu chvíli se objeví velký čínský drak chrlící oheň...zničí vše, co mu přijde do cesty a nakonec zabije samotného krále a tím celý náš svět uvrhne do chaosu." Celý se třesu, nad jejími slovy, protože je to tak děsivé. Proroctví...proč by někdo někomu dělal takovou věc? A zrovna, když...když tento král je podle všeho tak hodný. Určitě si nezaslouží nic takového.