Monarch ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Monarch - 17. kapitola

Yixing

„Víte, že Vás podle prastarých zákonů, mohu v boji nahradit." dojde ke mně Yanjun, zatímco se s povzdechem dívám na rodinný meč pověšený nad výstavní skříní, kde jsou různé helmy a kusy brnění. Nepodívám se na něj a jen jemně přikývnu.

„Vím, že je to možnost, i když si nepamatuji, že by to někdy někdo z mých předků využil," přikývnu a povzdechnu si. Natáhnu se pro meč a pohladím ho po pochvě a povzdechnu si, když uchopím rukojeť a meč tasím. „jsem král, Yanjun, je mojí povinností bránit moje království, postavit se za něj a bojovat a nebudu se zbaběle schovávat, zatímco ty vezmeš moje místo," zašeptám a zadívám se na blyštivou čepel. Jakmile se pak pohledem střetu s Yanjunovým, tak se usměju, když vidím jeho ustaraný výraz. „co se má stát, stane se." jemně přikývnu a několikrát meče máchnu. Xukunovi jsem sice řekl, že umím bojovat, je to pravda, patří to k základní výchově krále, jenže v žádné bitvě jsem nikdy nebyl. Nevím, jestli boj se strážemi, s učiteli, či s protivníky nižšího postavení než jsem já, se dá brát jako boj. Nemyslím si, že kdokoli z nich proti mně šel s úmyslem mě porazit. Nikdy jsem nebyl v boji, kde by někdo usiloval o můj život, v boji kde by někdo chtěl, abych padl. 

„Pokud Vás tedy nemohu zastoupit, chtěl bych Vás připravit, pomoci Vám s bojem, abyste byl připravený na protivníka." zadívá se na mě vážně. Nemohu mu upřít to, že má o mě starost, a že mě to donutí k úsměvu, jsem rád, že je Yanjun můj generál, můžu mu svěřit beze strachu svůj život. Přikývnu na jeho prosbu a meč znovu zandám. 

„Ještě nevíme, zda mě vyzvou na souboj, je také dost možné, že budou chtít mít jen přímé tažení, vojsko proti vojsku." vyjdeme z rodinné zbrojnice.

„Je to jedna z možností, je lepší být připraven než pak být překvapen." řekne vážně a založí si ruce, zatímco si povzdechne. Jemně přikývnu. Dojde za ostatními do veliké místnosti, kde Yanjun rozprostře mapu. Yanjun se podívá na své poručíky, které svolal, a kteří mají na starosti různé oddíly vojsk. 

„Pokud uvidíme země Duvencrunu, tak nebudeme útočit nahodile. Nejdřív se vyšle znamení do královského města, jakmile vzplanou ohně na hranicích královského paláce bude prioritou ochránit město," zadívá se Yanjun na všechny přítomné a prstem ukáže na nějaká místa na mapě. „prioritou je královská rodina a ochrana paláce, ale nesmíme zanedbat obyvatele měst, proto jakmile se objeví znamení, že vojska Duvencrunu jsou na našich hranicích, přesuneme obyvatele do chodeb pod královským palácem, kde budou v bezpečí a vojska tak budou moct bojovat bez startu životů obyčejných měšťanů." přikývne Yanjun. Jen poslouchám a zatím souhlasím s tím, co Yanjun řekl.

„Vojska se budou snažit udržet Duvencrunské vojáky mimo hranice města, pokud se to ale nepodaří, budete ustupovat za linie hradišť, tady-tady a tady." ukážu na mapu. Všichni přikývnou. Nakonec se posadím do židle, když začne Yanjun vysvětlovat další a další strategie. Povzdechnu si. Nebyl jsem nikdy vojevůdce, válku jsem nevybojoval ani jednu. Vše má na starosti Yanjun a to jsem moc rád, protože jen díky němu, jsme zatím všechny bitvy vyhráli. Proto věřím, že ani tentokrát to nebude jiné.Několik dní uběhlo, a zatímco jsem dohlížel na svatební přípravy, Yanjun dohlížel na všechny oddíly vojsk a sledoval pohyb nepřátel. 

„Projedeme se?" usměju se, když potkám Xukuna, když jde po chodbě. Zvedne ke mně oči a jemně se usměje. 

„Moc rád." zašeptá a hned ke mně doběhne. Přitáhnu si ho k sobě a vtisknu mu pusu. Společně dojdeme na zahradu ke stájím. Pomůžu mu nasednou na koně a sám se na něj vyšvihnu a pomalu se rozjedeme přes hlavní bránu na louku. Xukun se ke mně zády natiskne, s úsměvem se k němu nahnu a vtisknu mu pusu.