Monarch ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Monarch - 12. kapitola

Yixing

Usadím se s císařem Lim k pracovním stolu a oba si jemně povzdechneme. Začneme poradu, která není zrovna zábavná ani záživná a vidím na něm, že oba z nás by byli nejraději jinde, jinde myslím s někým jiným. Ale pokynu hlavou a začnu tedy poradu.

„Nejvíce mi dělají starosti banditi z Duvencrunu," dokončím svou řeč. „ nejdříve napadali malé vesnice daleko od království, vyslal jsem několik set vojáků po království, aby hlídali odlehlé vesničky před útoky, nejen, že to nepomohlo, ale banditi si teď už troufli na vesnice, které jsou blízko hlavnímu městu. Před pár dny jsme dostali výhružku, že se chystají na hlavní město. Nevíme, zda je informace pravdivá nebo je to opravdu jen faleš, abychom stáhli vojáky zpět a oni mohli plenit vesnice bez obrany." povzdechnu si a císař Changkyun přikývne.

„Také jsem měl s bandity z Duvencrunu čest. Nejrozumnější by bylo spojit síly. Zvýšit tak naší obranu," Řekne nakonec a podloží si zamyšleně hlavu rukou. Přikývnu. „a teď z jiného soudku. Vaše nová Gui pin je... jiný než ostatní." pozvedne obočí. Zasměju se, když si vzpomenu na Xukuna a jemně přikývnu s bláznovským úsměvem na rtech.

„To ano, to...to je." zašeptám a usměju se.

„Vypadáte šťastně, králi...myslím, že nemáte v plánu z něj mít jen Furén, že?" pozvedne obočí. Vytřeštím oči a odkašlu si.

„Možná, ještě nevím." Uhnu jeho otázce a pak se zadívám na našeho nové kuchaře Bufana, který si, sotva vejde do dveří, poklekne před stůl a začne nám představovat svoje odpolední pohoštění, které dovnitř nesou služebné. Jemně se ukloním na úkaz díků za jídlo. Ochutnám první sousto a mile se překvapím, když je to vcelku dobré. Měl jsem pochybnosti o tom, koho Haneul vybrala místo Zhangjinga, je pravda, že na jeho jídlo nejspíš nikdo nemá, ale i tak jsem překvapen. Po dalších hodinách probírání strategií a politických věcí se s Changkyunem rozloučíme. Rozjedu se s Haneul za zády přes otevřenou chodbu do zahrady.

„Předala jsem rozkazy Kayeemu, aby je doručil do rezidence generála Lim." hlesne Haneul, když dojdeme na zahradu do mého altánku, kam se posadím.

„Asi se mu nebude líbit, že jsme mu vyrušili líbánky." usměju se.

„Ano, i když to mohlo těch pár dní počkat, ale to by jste nesměl žárlit na to, že on má líbánky a vy ne." zasměje se uštěpačně Haneul, zatímco mi nalije čaj.

„Ty opravdu-" zasyčím a zadívám se na ní překvapeně. „ za tvoje řeči bych tě měl dát popravit," odseknu. „ a vás taky," zaprskám na stráže u altánku a služebné, které před altánkem stojí a smějí se. „jakému králi se smějí jeho vlastní poddaní." povzdechnu si se smíchem a vezmu si do rukou noviny, které přinesl klučina z trhu, jako každý den. Začnu si procházet denní zprávy, usměju se, když vidím, jak prosperita stoupá, a že nikdo si na krále nestěžuje.

„Pane Králi," ozve se jemné odkašlání hlasu, který neznám. Zvednu hlavu a zadívám se na Furén Kihyuna.

„Ach, dobrý den," usměju se a odložím noviny. „co Vás sem přivádí?" usměju se. Furén se jemně pokloní.

„Jen jsem Vám přivedl společnost." usměje se a odstoupí krok do strany a mě se zatřese dech, když z poza něj vystoupí Xukun...vypadá sebevědoměji, drží hlavu výše a je více narovnaný. Usměju se a pokynu Xukunovi, aby došel ke mně, Haneul se zvedne a spolu se všemi ostatními se zařadí za Kihyuna a rozejdou se pryč.

„Mohu?" usměje se Xukun a ukáže na čajovou konvici, přikývnu, když ve svém šálku mám prázdno a pokynu mu, aby si sedl vedle mě. Vezme ladně do ruky konvičku, zatímco se zvedne jemně v kolenou z kleku, překvapeně se na něj zadívám, když si při nalévání přidrží rukou rukáv, aby se mu nepletl a nalije mi do šálku čaj a konvičku pak jemně, bez žádného zvuku, položí a ladně si opět klekne.