Monarch ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Monarch - 2. kapitola

Yixing

Ráno se namočím do teplé vodní lázně, kterou nachystalo služebnictvo. Smočím se hlasitě vydechnu, když cítím bylinky, které byli do vody vloženy. Po chvíli, co se máčím dovnitř vejdou dvě služebné a začnou mě umývat. Nechám je, aby mi umyli a rozčesaly dlouhé vlasy, které mi spadají až do půli zad. Jakmile jsou hotovy, tak se zabalím do ručníku a sednu si na jedno z lehátek. Dokud nepřijde starší služebná.„Ty mladá děvčata jsou vždy v rozpacích, když Vás mají umývat, můj králi." podle hlasu poznám, že se zasmála, když mám zavřené oči a rozjímám.„Nedá se nic dělat, když musí umývat mně," zasměju se s náznakem povýšenosti a pak vypísknu, když mě služebná lehce plácne po nahém rameni. Vytřeštím oči a zalapám po dechu. „byl toto útok? Stráže, odvěťte tu dobíravou ženskou!" vyjeknu a vidím dvoje stráže, jak vejdou dovnitř, ale pak se zasmějí, když vidí o kom mluvím a s úsměvem se pokloní. „Tsk, dokonce i stráže jsou na tvé straně!" zasměju se. Služebná Haneul se zasměje a dojde k mému boku.„Zavřít," popožene mě vystrčením brady, aby mě popohnala. Oči zavřu a nechám si od ní natřít obličej kokosovou mastí. „ta je speciální, dělal jí Zhangjing," usměje se, a když mi obličej natře celý, tak slyším podle jejích kroků, jak se přesunula za mě a pak jen cítím příjemný pocit, když mi začne rozčesávat vlasy. „narovnat." popožene mě. Narovnám se a ona mi vlasy zaplete to drdolu na hlavě, kolem kterého uváže zlatou stuhu a nasadí královskou sponu. Haneul je něco jako moje babička. Královna nikdy nebyla zrovna matkou. Spíš si jen chtěla upevnit pozic nad svou sestrou, která se líbila mému otci, bývalému králi. Tak jsem přišel na svět já. Od doby, co jsem na světě se o mě starala Haneul. Krmila mě, hrála si se mnou, učila mě chování, doprovázela na všechny cesty. Taky jí to stouplo do hlavy a teď si může dovolit, co chce. Lehce se zasměju nad vzpomínkami. Rodiče zemřeli před několika lety. Do paláce se vkradl nájemný vrah a zabil je oba ve spánku. Otec nebyl dobrý král. Lidé byli nespokojení a hladoví a já nejspíše můžu poděkovat Haneul za její výchovu, protože lidé po mé korunovaci nebyli zrovna nadšení. Věděl jsem, že mám nanejvýše rok na to, abych ukázal, jaký jsem král, jinak skončím jako mí rodiče. Když jsem nastoupil na trůn bylo mi teprve 12. Nezkušený a mladý jsem nevěděl, co je pro lidi nejlepší. Ale byl jsem dost rozumný natolik, abych věděl, že musím jednat, jestli chci žít. Jinak lidé pošlou dalšího zabijáka. Zavedl jsem nové zákony, staré zrušil. Snížil jsem daň, dal lidem zpět pole. Služebnictvo a otroky jsem jistým způsobem osvobodil od daní, celý život dřou na polích pána a ještě odvádějí vysoké daně. Každému jsem dal možnost zažádat si v paláci na příspěvek na dům a živobytí. Zakázal jsem tresty smrti, dokud neproběhne soud. Lidé byli nadšení a díky tomu na trůně sedím už 10 let a zatím se nikdo ani nepokusil mě připravit o život. Vidím, jak lidé reagují, když jedu do města. Usmívají se. Děkují mi a dávají mi dary, i když nemusí. Díky Haneul slýchávám, jak ve mně ve městě mluví s láskou a štěstím, což mě vždy nabije dobrou náladou. Haneul mi pomůže se obléci rudého hanfu, přes které si přehodím černé beizi. Nechám Haneul, aby vše zavázala a upravila. „Výborně," uměje se a upraví mi límečky. „půjdete hned za čarodějkou nebo se nejdříve nasnídáte?" usměje se na mě.„Nejdříve se vypravíme za ní, minule čarodějka věštila z krysích vnitřností, nevím, jestli bych pak neviděl svojí snídani dvakrát." otřepu se a ona přikývne. Vyjdu ze dveří jako první, zatímco ona jde za mnou a venku se k nám připojí další. „Dobré ráno, králi." usměje se na mě Kayee po tom, co se hluboce pokloní. Jemně přikývnu a rozejdu se z paláce za doprovodu několika stráží. Dojdeme do malé chatičky na okraji města. Kývnu na Kayeeho, zatímco mám ruce spojené za zády a Kayee dojde ke dveřím. Dřevěná chatička stojí na osamocené části mítinky, ke které vede cesta zasypaná žlutým listím ze stromů lesa, které ji obklopuje. Dřevo je sešlé a tak je spíše černé, na některých místech pokryté mechem a houbami. Kayee zaklepe na dveře, které se po chvíli s krápěním otevřou. Vykoukne na nás žena. Černé vlasy má rozčepýřené a sepnuté do drdolu něčím, co vypadá jako křídlo ptáka. Vlasy jí ale z drdolu a kolem trčí do všech stran. Zvedne ke mně bledou tvář a její žluté oči se zalesknou, když mě vidí.„Králi," hned se hluboce ukloní, mávnu na všechny, aby tu zůstali a jen já a Haneul vejdeme dovnitř do chatky. „vše je připraveno." usměje se na mě čarodějka.