Monarch ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Monarch - 18. kapitola

Xukun

Bylo to jako zlověstný klid před bouří. Když jen tak sedíme a čteme si noviny, cítil jsem se příjemně, zároveň mě ale někde v hlavě hlodal nepříjemný hlas, který mě varoval, že tenhle klid není v pořádku. Jakmile se objeví kouř, tak se všechno děje hrozně rychle, sotva vnímám Haneul, která se mi snaží nějak vysvětlit situaci. Je to zvláštní...člověk se na něco dlouhou chvíli připravuje, ale...když ta chvíle pak nastane, je člověk paralyzovaný a neví, co dělat. Zhangjing se mě snažil připravit na všechny možnosti. Pamatuji si, co jsem slyšel, když měl Yixing poradu a já se procházel chodbou.

„Yanjun, pokud...se mi něco stane, chci, aby byla tvá priorita odvést Xukuna pryč a ochránit ho...teď už...není jen furén je...je to moje královna a ty moc dobře víš, že to, co dělají vojska s královnou padlého krále...nechci o tom mluvit, ale nechci, aby se mu cokoliv stalo." Svraštím obočí, když uslyším Yixingův ustaraný hlas.

„Jistě, králi, spolehněte se," uslyším hned i Yanjunův hlas. „ale Vám se nic nestane, o to se postarám." Dodá a já se sklopenou hlavou dojdu na balkón a s povzdechem se zadívám do dálky. Nechci, aby se mu cokoliv stalo. Nechci o něj přijít. Nechci být ten jediný, kdo bude chráněný. Opravdu ti stojí ten člověk za to, abys ho chtěl chránit? Vytřeštím oči, když slyším ten hlas v mé hlavě. Ten hlas, který jsem předtím slyšel, když jsem byl v cele. Rozhodně přikývnu s tím, že ho chci ochránit. Položil bys za něj svůj život? Umřel bys pro něj? Ozve se znovu. Lehce vytřeštím oči, ale nic to na mé odpovědi nemění. Najednou ale vytřeštím oči, když nestojím na balkóně. Ale stojím na vysokém útesu. Několikrát se kolem sebe zadívám a celý se zatřesu, když ucítím pach kouře a za mými zády se cosi mihne. Otočím se a vytřeštím oči. Ucouvnu a zasekne se mi dech v krku, když koukám do obrovských zlatých očí. V tváří tvář jsem stál proti obrovskému černozlatému drakovi. Při oddechování mu jde z nosních nozder kouř. Jedna má část se bála, ale druhá žasla nad tím stvořením.

„Máš strach?" trhnu sebou, když se ke mně obrovskou hlavou přiblíží. Ale neuhnu. Zakroutím hlavou.

„Můžeš mi pomoct ochránit Yixinga a království?" zadívám se na draka, který si mě obezřetně prohlíží.

„Nemusíš mu sloužit, společně můžeme této zemi a lidem v ní vládnou."

„Nechci nikomu vládnout, miluji ho a chci ochránit jeho i toto království." Neústupně se na něj zadívá. Zavře oči a dlouze se nadechne.

„Pokud je to tvým přáním...až mě budeš potřebovat objevím se...a propůjčím ti svoji sílu." Jeho hlas začne znít najednou z dálky, foukne mi kouř do obličeje a já zalapám po dechu, protřu si oči, abych přišel na to, že jsem zpátky na balkóně. Zhluboka se nadechnu, nevím, jestli ten drak mluví pravdu. Ale...je součást mě a...pokud může království pomoct, tak mu snad pomůže.

„Xukun!!" vykřikne Haneul, když se jí vysmeknu a prodírám se mezi strážemi, abych se dostal zpátky na nádvoří za Yixingem.

„Vaše Veličenstvo, proboha." Vypískne Yanjun, když mě vidí běžet a rozběhne se za mnou, stejně jako Haneul.

„Ne!!!!" vykřiknu, když vidím, jak šíp protne Yixingovu hruď. Haneul mě pevně chytí, zatímco Yanjun proběhne kolem mě za Yixingem. Celý se třesu, zatím co mnou zmítá strach...a vztek. Začnu křičet, dokud se můj řev nezačne z lidského měnit na hluboký a nelidský. Znaky na mém těle začnou zlatě zářit, Haneul ode mě uskočí a rychle zkoriguje služebnictvo kolem nás, aby ode mě šlo co nejdál, zatímco se čarodějka v pozadí začne hystericky smát. Zavřu oči, když se mým tělem zmítá několik pocitů, mám pocit, že mi celý ten tlak roztrhne celé tělo.