Muzeum

92 6 0
                                    

Vyrušili nás až rodiče. Jedeme někam do muzea. To je ale to poslední, co mě teď zajímá.
Šli jsme tam asi hodinu.

Já jsem šla poslední. Sama. Chtěla-potřebovala jsem být sama. Musela jsem přemýšlet, co mám dělat.

Lee je... hezký a milý. Nikdo mi nerozumí líp než on. To je výhoda být s nejlepším kamarádem, ale když se rozejdete, nemusíte se pořád bavit. A to já nechci!

  Nemůžu si dovolit ho ztratit. Nemám jiné kamarády a i kdybych měla, on je nejlepší. Miluju ho (jako kamaráda) je to nejlepší a nejdůležitější člověk v mým životě.

Do muzea jsem nešla. Zůstala jsem stát před ním. Všichni šli dovtitř. Leam po chvíli vyšel.
"Je to tam nuda, samý vázy" pousmál se a já s ním.

Byla jsem ráda, že už je zase veselejší.

••••

Cestou domů jsme si s Leem povídali. Jako bychom doháněli tu dobu, co jsme se neviděli. Jako bychom napravovali naše přátelství. Ale to šlo jednoduše.

Kdyby se takhle rychle hledali kamarádi, tak už jich mám milión. Vlastně nevím, jestli je chyba na mě, ale asi jo, když jsem si za celých 16 let nenašla jiného kamaráda než Leama.

••••

Večer jsme se bavili všichni tři. Leam a Mike se spolu moc nebavili. Teda vypadalo to jako by to byli dva největší nepřátelé, kteří se snaží předstírat, že se mají rádi.

"Už jsem z toho všeho unavená" řekla jsem. Šla jsem si lehnout. Pak šel i Lee a Mike si lehnul ke mě do postele.
Nevěděla jsem, jestli to chci, tak jsem ho jakože "omylem" shodila z postele:)))

Jen něco naštvaně zavrčel a šel si lehnout k sobě.

Kylie DustonKde žijí příběhy. Začni objevovat