Twins [l.s.] (Cz) ✓

🔥2.𝒌𝒂𝒑𝒊𝒕𝒐𝒍𝒂🔥

Harry

Otevřu skříňku a vezmu si do ruky věci na matiku. Sice už hodina začala asi tak před půl hodinou, ale co. Nejde o to, že bych třeba zaspal a nebo nestíhal to vůbec. Tady jde spíš o to, že se mi nechtělo do tohohle ústavu jménem Střední škola. A hlavně komu by se taky chtělo na matiku, že jo.

Pomalým krokem se šinu po chodbě k mojí třídě. Když se k ní blížím doléhají ke mě hlasy jak mých debilních spolužáků tak matikáře, který vysvětluje nejspíše novou látku. Bez zaklepání vtrhnu do třídy.

Kouknu se po třídě a uvidím nějakého kluka v mé lavici. Za prvé toho kluka jsem tu v životě neviděl. A za druhé, co si to jako dovoluje? Co si dovoluje sedět na mém místě v mojí lavici? Ale naštěstí pro něho je tu nejspíš nový a tak to neví. No asi tuhle hodinu to přežiju a pak ho prostě pošlu sednout si jinam.

Cítím jak mě někdo už delší dobu pozoruje, otočím tedy tím směrem hlavu a moje smaragdově zelené oči se střetnou s oceánsky modrýma. Kdo to kurva je? (Tvoje spřízněná duše)

Ušklíbnu se, když uvidím jak si mě se zájmem prohlíží. Jako není špatný, ale sedl si s mým kretenským dvojčetem. Možná bych si dal i říct. Rozejdu se ke své lavici, ve které sedí ten nový kluk až moc podobný tomu, který si mě prohlížel. Vlastně toho jsem tu taky v životě neviděl.

Sednu si na své místo a učitel na mě začne řvát něco o tom, že by byl rád kdybych aspoň jednou přišel včas. Řve na mě takhle každou hodinu. Takže se divím, že ho to je ještě baví.

Když mě seřve otočí se zpět k tabuli a začne dál s vykládáním nové látky. Úplně s nezájmem se rozhlížím po třídě.

" Mimochodem jsem William" ozve se vedle mě ten kluk. Pohlédnu na něho. Brunet s modrýma očima. Po jeho paži stékají inkoustové obrázky. My si možná budeme rozumět.

" Harry" prozradil jsem mu své jméno.

Po chvíli na sobě znovu ucítím něčí pohled a opět se setkám s modrýma očima. Mrknu na něho a dál ignoruji učitele.

________________________

Konečně jdu že školy. Nesnáším školu. Vedle mě jde William . Ano tak nějak jsme si za ten den sedli. Je vlastně celkem v pohodě. A teď máme namířeno k němu domů. Je to lepší než cestou domů poslouchat kecy mého zkurveného dvojčete.

Jak jsem zjistil nebydlí zase tak daleko od nás, takže můžeme do školy chodit společně. Vešli jsme do jeho pokoje, který byl na kluka docela uklizený.

Rozhlédl jsem se po pokoji a zahlédl nástěnku, na které měl pár fotek. Asi nejspíš s jeho rodinou. Stůl, židli, velkou postel a 2 skříně všechno černé. Hezký pokoj.

__________________________________

Už jsem tu asi hodinu, když někdo vpadne do dveří. Otočím se k nim a spatřím Bruneta, který mě dneska se zájmem pozoroval.

" Potřebuješ něco?" Zeptal se William

" Ne jen jsem ti chtěl vyřídit, že táta přijede dýl" Zamumlal brunet.

" Dobře "Zamumlal William. " Nechceš se k nám přidat?"

" Ne to je dobrý musím ještě něco udělat do školy. Tak se mějte" Zamumlal Brunet a už ho nebylo. Podíval jsem se na Williama a ten si povzdechl.

" Jestli jsi si nevšiml tak je to moje dvojče" Zamumlal William. Jo to by vysvětlovalo tu podobu. " Taky jsem si všiml, že se baví s tvým dvojčetem. Nic proti tvému dvojčeti, ale Louis je úplně jiný" Zamumlal William

" Jak jako jiný. A jinak v pohodě. Nemáme s Edwardem moc dobrý vztah" Zamumlal jsem

" No prostě je něco jako já a ty. Většinou chodí pozdě, protože kouří za školou, občas drzý a známky průměr. Občas sem tam nějaká ta párty a alkohol." Zamumlal William.

" Wau no nezdá se." Zasmál jsem se a William se mnou.

" Jo na první pohled se zdá jako andílek, ale uvnitř je shnilý" Zamumlal.

Užijte si čtení ❤️