Nastaly moje narozeniny, a tak jsem chtěla uspořádat oslavu. Jenže jsem úplně nevěděla, koho pozvat, přece jenom nemám tolik kamarádů, a když jo, tak spíš na internetu. Takže jsem se rozhodla pozvat Bellu na přespávačku.
Jako první věc jsme si upekly něco dobrýho, pak jsme si daly masky na obličej a koukaly na film. Když jsme tohle všechno udělaly, tak jsme si povídaly, začala jsem jí vyprávět, o tom, jak jsem vlastně poznala Noaha. A ona mi řekla, ať na něj, už nemyslím. Jo to je docela dobrý nápad, když na něj přestanu myslet, tak zapomenu i na to video. Uplynula půl hodina a já na něj už skoro zapomněla. No... a pak jsme slyšely, jak si bratr někoho vede do pokoje, ale neznělo to, jako jeden člověk, spíš to bylo, jak nějáká skupina lidí. Nevydržely jsme to, a tak jsme se musely podívat. Byl tam on, Noah a nějáká holka. A v tu dobu jsem si uvědomila, že, když tu je, tak nejde na něj zapomenout.
Blížila se půlnoc a my uslyšely ránu, jako kdyby někdo rozbil okno. Rychle jsme se zvedly, a šly se podívat, co se stalo. Přišly jsme k bratrovi do pokoje, a viděly jsme, jak bratr s Noahem stojí u okna, ale ta holka tam nebyla, zatímco prasklé okno tam bylo. "Co se stalo?" Zeptaly jsme se. "Ona...ona je mrtvá." Odpověděl Noah. Mrtvá!? Oni jí zabili? Nebo skočila? Nedalo mi to a zeptala jsem se "Jak, jako mrtvá? Vy jste jí zabili? Nebo ona sama skočila?". To je blbost, aby sama skočila, vždyť by si to okno, aspoň otevřela, ne? Ale to už jsme slyšeli houkačky policie.
